Centrální stanice v Brně byla otevřena v roce 1940 na Nové ulici, ta se dnes jmenuje Lidická

12. 6. 1940 byla na tehdejší Nové ulici v Brně otevřena nejlepší stavba v protektorátu – Brněnská požární ústředna. Ta byla vybudována pro městský požární sbor a nahradila nevyhovující a nedostatečné prostory na Staré radnici.

Zásluhu na celém záměru stavby měl poslední předválečný starosta Brna Ing. Rudolf Spazier, který ovšem v době otevření byl již devět měsíců vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.

Přípravné práce byly zahájeny již v roce 1937 nalezením vhodného místa – výhodou také byla skutečnost, že místo sahalo až k Cihlářské ulici, takže zde mohl být situován druhý výjezd. Stavbě předcházely studijní cesty do zahraničí (Vídeň, Lipsko, Drážďany aj.), protože u nás taková ústředna neexistovala.

Stavba byla zahájena na začátku roku 1939 odstraněním starých budov bývalé továrny Bartelmus a Donath a to uličních i dvorních. Projektována byla jako železobetonový pětipatrový skelet s výplňovým dutým cihelným zdivem. Celá budova byla následně – vzhledem k velmi špatné nosnosti půdy – vystavěna na železobetonové des­ce.

Vlastní řešení budovy pamatovalo na speciální úkoly požární služby jak konstrukcí, tak dislokací prostor. Nejdůležitější úkol sboru, při poplachu dostat mužstvo co nejrychleji k vozům a s nimi stejně rychle odjet z budovy na místo určení, řešil architekt Tureček tak, že v celé uliční frontě umístil garáže (jen malá část garáží ve dvoře).

Přenesme se do roku 1940 a podívejme se, jak by vypadal článek v městských novinách:

V prostorných garážích uliční fronty jsou umístěny vždy dva a dva vozy, ve stálé pohotovosti. Po obou stranách přiléhají ke garážím denní a noční místnosti šoférů, kteří musí být u vozů první.

Osazenstvo vozů, tj. mužstvo, je umístěno v prvním patře nad garážemi a nejkratší cestou (slouží k tomu šplhadla – skluzy, provedené z ocelových rour, které ústí do garáží) se dostane k vozům. Vchody do kabin s těmito ocelovými skluzy vedou přímo z místností družstva a chodeb, při poplachu se samočinně mechanickým zařízením otevírají, kabiny se osvětlují, aby byly připraveny k seskoku.

Šplhadla probíhají střídavě vedle sebe až do pátého patra. Poplach je vyhlášen v celé budově signály a rozhlasem.

Rozdělení místností: přízemí, v uličním objektu garáže pro deset vozů, vstup do budovy, centrální schodiště, výtah s lóží vrátného, který má přehled do garáží a obsluhuje mechanické otevírání garážových vrat z jednoho místa.

Na hlavní budovu se po obou stranách připojují dvorní trakty, zde denní i noční místnosti šoférů, vedlejší schodiště spojující první patro se suterénem. Na levé straně je umývárna vozů a dílna pro opravu vozů.

Nad garážemi v uliční budově jsou denní místnosti mužstva a pokoje vrchních mistrů a mistrů (vybaveny skříňovými sklápěcími postelemi, z důvodu úspory místa slouží zároveň jako denní místnosti). Po levé straně je místnost telefonu, telegrafu, signálového a rozhlasového zařízení (sem hlášen poplach a odtud se řídí nástup mužstva).

K místnosti připojena další malá dílna a místnost s akumulátory. Na pravé straně je kuchyně se spíží a jídelna pro mužstvo (mužstvo ve službě 24 hodin, proto se zde musí i stravovat).

Ve druhém patře předního traktu jsou dvě velké ložnice pro mužstvo, vybavené postelemi, k ložnici přiléhají šatny se skříňkami, mezi šatnami je umývárna s teplou a studenou vodou.

Třetí patro: kanceláře ředitele, vrchních velitelů, administrativy, knihovna a kancelář CPO.

Čtvrté patro: učebna pro mužstvo a kurzy CPO. Při učebně je archiv, laboratoř pro zkoušení materiálů a hořlavin, dílny, sklad a tělocvična se sprchami a lázní.

Páté patro: tělocvična, dvě velká skladiště hasičských potřeb, sušárna oděvů a místnost s plynovou kulisovou sušárnou. Ve všech patrech jsou situovány záchody. V suterénu pod garážemi je kotelna ústředního topení, sklepy pro palivo, nouzová elektrárna, umyvárna hadic se skluzem hadic a korytem dlouhým 25 metrů pro praní a čištění hadic, umyvárna pro mužstvo, když přijede znečištěné od požáru. Umyvárna je opatřena zařízením pro vhánění čerstvého vzduchu.

Problém s cvičnou věží, která stává obyčejně samostatně, rovněž se sušárnou hadic, byl vyřešen jako otevřené balkony u centrálního schodiště a připojením na věž pro sušení hadic. Tato sušárenská šachta vede z umyvárny v suterénu až do pátého patra. Elektrický zvedák umožňuje vytahování hadic z umývárny a zavěšení na speciální konstrukci. Pro sušení hadic je zřízeno topení teplým vzduchem, který se v suterénu vhání do šachty a nad střechou odvětrává. Celá budova se vytápí ústředně, a to garáže parou, ostatní místnosti teplou vodou.

Dvůr je spojen komunikačně s ulicí Cihlářskou a je tak velký, že může sloužit pro cvičení mužstva u vozů, podobně jako vedlejší menší hřiště. K zastavení provozu na Nové (dnes Lidické) ulici slouží dva semafory, a to na rohu Kopalovy (dnes Burešova) a Lužánecké ulice. Tyto světelné signály jsou řízeny přímo z telefonní ústředny hasičské centrály.

Zdroj: Encyklopedie Brna