Dušan Plodr vzpomíná na Světové hasičské hry v Austrálii, výsledky mohly být ještě o trochu lepší

Ve dnech 19. – 28. 10. 2012 se v australském Sydney konaly světové hasičské hry (dále jen WFG), které jsou obdobou letních olympijských her doplněných o typické hasičské disciplíny.

Na těchto hrách HZS Středočeského kraje reprezentoval pprap. Dušan Plodr z ÚO Beroun. O svých pocitech a dojmech si povídal s vyšetřovatelem požárů por. Ing. Milanem Provazníkem.

Seriál článků: 2012 Sydney – světové hasičské hry

Milan: Jak a kdy si se stal členem českého reprezentačního družstva?

Dušan: Členem hasičské reprezentace jsem od roku 2010, kdy jsem se zúčastnil WFG v jihokorejském Daegu. Do reprezentace jsem byl nominován na základě svých výsledků dosažených na republikových soutěžích v TFA (železný hasič).

Jakých dalších mezinárodních soutěží si se zúčastnil?

V roce 2011 jsem se účastnil hasičských a policejních her v New Yorku. Letos na jaře jsem startoval na ME v TFA v německém Mönchengladbachu a nyní WFG v Sydney.

Právě v Sydney si dosáhl vynikajících výsledků, řekni nám, v jakých to bylo disciplínách?

Byly to tři bronzové medaile, které si cením o to víc, že jsem je získal v typicky hasičských sportech, které jsou na těchto hrách prioritní. Byly to výběh do 83. patra věže Sydney Tower v kompletním zásahovém oděvu s dýchacím přístrojem, dále královská disciplína her – týmové TFA a štafeta TFA.

Jak jednotlivé soutěže probíhaly a jak Ti vyhovovaly?

Začínal jsem výstupem do 83. patra věže Sydney Tower, což je o 57 pater výše než nejvyšší budova v ČR, proto se u nás na podobnou soutěž můžeš jen obtížně připravit.

To nemůžeš třeba Pankrác běžet víckrát? :-)

I kdybych ho běžel třeba šestkrát, tak to nebude ono, protože cestou dolů si odpočinu a přímý výstup mi to nenahradí. S bronzem ze Sydney Tower jsem spokojen.

Jak Ti sedly další disciplíny?

V jednotlivcích TFA jsem obsadil čtvrté místo, což pro mě bylo trochu zklamání. V týmové soutěži TFA jsem získal bronzovou medaili a další bronz přidal ve štafetě TFA.

Byl si fyzicky po těch výkonech ještě schopen vyběhnout do města za děvčaty nebo jinou kulturou?

Dušan: Samozřejmě, snažil jsem se vidět ze Sydney co nejvíce a navštívil jsem například Opera House, Darling Harbour, Pyrmont Bridge, Bondi Beach, Watsons Bay atd.

Jaký dojem na Tebe dělalo Sydney jako město a jaká tam byla atmosféra, věděly Australanky vůbec o vaší soutěži a fandily?

Na rozdíl od Korei nebyly hry příliš mediálně propagovány a proto se většina soutěží konala jen před pár stovkami diváků. Ale jinak mě osobně Sydney nadchlo, panuje v něm pohodová atmosféra, žádné davy nebo dopravní zácpy, vše je tam nové, čisté. Celé město, ačkoliv má přes 4 miliony obyvatel, působí příjemným venkovským dojmem.

Jak se podle Tebe může našinci v Austrálii žít?

Pokud si v Austrálii i vydělává, tak dobře. Ale z pohledu českého turisty – hasiče je cenová hladina téměř všeho neuvěřitelně vysoká.

Co bys mi ještě doporučil k vidění, až se sem vypravím třeba na ozdravný pobyt?

Tak především si vem dlouhé volno, protože cestování po tak velké zemi Ti odčerpá spoustu času. V jejich měřítku je vše do 1000 km blízko, navíc tam kilometry stejně neznají.

Já jsem vzhledem k omezeným časovým možnostem opustil Sydney jen jednou a to návštěvou Blue Mountains, kde jsem se podíval do deštného pralesa.

Zpátky ke sportu, byly disciplíny TFA v Sydney hodně odlišné od třeba těch našich?

V Sydney se běhalo podle mezinárodních pravidel, kdy je soutěž rozdělena na čtyři úseky, které absolvuješ s desetiminutovými přestávkami a výsledným časem je součet všech úseků. U nás je závod většinou absolvován v celku bez přestávek.

Jsme tedy jako hašouni zocelenější?

Do jisté míry jistě! Třeba pankrácký Iron Fireman je považován za nejtěžší hasičský závod na světě. Ale v Sydney byly přestávky vykompenzovány větším počtem disciplín. A o náročnosti svědčí i spousta odpadlých závodníků, kteří soutěž nedokončili.

Jaká kritéria měla týmová soutěž TFA?

Sčítaly se tři nejlepší časy jednotlivců z každé země. V našem případě Lukáše Nováka, nejlepšího Čecha, můj a Honzy Semeradta. Tuto soutěž senzačně vyhrál Hongkong před Německem.

Ve štafetě jste těsně přišli o druhé místo, co k němu chybělo?

Tak přesně to byly dvě vteřiny na Brazilce. Myslel jsem, že v našem složení můžeme pomýšlet i na zlato. Avšak Němci byli suverénní a dvě vteřiny na osmi minutách na Brazilce jsou spíše smůla než ztráta!

Jací jste byli jako štafeta tým?

Tým tvořili Zdeněk Koutník z Prahy, který běžel první úsek a předával štafetu Janu Semeradtovi z Liberce, třetí úsek běžel Lukáš Novák z Ústí nad Orlicí a já byl finishmanem. Známe se poměrně dlouho z reprezentačních soustředění a závodů. Myslím si, že jako tým fungujeme velmi dobře.

Jak celkově hodnotíš své vystoupení na hrách a budeš pokračovat?

S odstupem času vidím vše pozitivně, i když se nemohu zbavit dojmu, že jsem mohl dosáhnout ještě o trochu lepších výsledků. Reprezentovat svou zem pro mě bylo vždy ctí a proto pokud budu dále nominován, rád se vždy zúčastním.

Avšak vzhledem k finanční situaci ve sboru nevím za jakých podmínek a zda vůbec bude výběr fungovat. Já osobně jsem potěšen vstřícným přístupem mých nadřízených jak na ÚO tak na KŘ, kteří mě v rámci možností podpořili. Což není bohužel zvykem ve všech krajích.

Díky za rozhovor.

Dušan Plodr & Milan Provazník
HZS Středočeského kra­je