Stříbro z MS v kulturistice získal hasič

Ve dnech 26. – 30. října 2006 se konalo v ostravské ČEZ Aréně Mistrovství světa v kulturistice. Vicemistrem světa v kategorii do 170 cm se stal devětadvacetiletý Jan Garay z Havířova, velitel družstva na stanici Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje v Havířově.

U profesionálních hasičů slouží téměř čtyři roky, kulturistice se věnuje dvakrát déle – v týmu FC Karo Slavia Havířov.

Jak jste se ke kulturistice dostal?
„Už od devíti let jsem sportoval – trénoval karate, které má s posilováním hodně společného. Dosáhl jsem v patnácti letech čtvrtého kyu. Pokud si vzpomínám, stal jsem se v žákovské či dorostenecké kategorii vicemistrem ČR. Pak jsem měl v sedmnácti letech úraz s ramenem a téměř dva roky jsem měl pauzu. Po návratu ke karate už jsem nezávodil, pouze trénoval. A v jednadvaceti jsem začal intenzivně s kulturistikou, později jsem začal závodit a také soutěžit ve fitness.“

Dosáhl jste před víkendovým úspěchem na nějaké medaile?
„V roce 2004 jsem byl mistrem Moravskoslezského kraje ve fitness, na Mistrovství ČR na mě zbylo čtvrté, a tím mi uteklo jedno místo ke startu na mistrovství Evropy. Jsem mistrem kraje i v kulturistice, na republikovém šampionátu jsem také skončil čtvrtý. Loni jsem se stal v kulturistice mistrem kraje a pak vicemistrem ČR. Na Evropě v Rumunsku jsem nestartoval.

Jak jste se stal profesionálním hasičem?
„Pomohla mi k tomu náhoda. Od příbuzného jsem se dozvěděl o výběrovém řízení Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje. Řekl jsem si, že to zkusím a šel jsem. K úspěchu mezi pětačtyřiceti uchazeči mi samozřejmě pomohla dobrá fyzická kondice. Pak jsem absolvoval půlroční kurz ve Frýdku-Místku a dál se v hasičině zdokonaloval.“

Dá se skloubit práce na čtyřiadvaceti­hodinové směně s tréninkem vrcholového sportovce?
„V mém případě určitě ano. Každý hasič, pokud chce být na úrovni a zvládat fyzicky i psychicky náročné zásahy, musí v rámci fyzické přípravy navštěvovat posilovnu. To během směny dělám obvykle dvakrát denně. Ve dvou dnech volna samozřejmě také pravidelně trénuji, před světovým šampionátem trojfázově. Povedlo se nám dovybavit posilovnu v havířovské stanici, kde si kolegové často přicházejí pro radu, jak správně posilovat a účelově stravovat. Mám velkou podporu jak u velitele stanice, tak u ředitele Územního odboru HZS MSK ing. Ivo Pietra, kteří mi přípravu umožňují, vycházejí mi všemožně vstříc, včetně volna před světovým šampionátem v Ostravě, za což bych jim chtěl velice poděkovat. A u samotných hasičských zásahů je dobrá fyzická kondice i častěji trénovaná odolnost proti stresu velkým plusem. Čím více náročných zásahů i zápolení na sportovních pódiích, tím se mi daří stresové situace lépe zvládat v obou oborech, aspoň doufám.

Co kolegové?
„Ti mě podporovali v tréninku, drželi mi palce a po úspěchu jsem od nich dostával spoustu esemesek i telefonátů. Chtěl bych ale poděkovat hlavně své přítelkyni, která byla po celou dobu soutěže v hledišti a v přípravě mi neskutečně pomohla svou podporou, která mi dávala sílu bojovat a dát do toho opravdu vše. Předtím musela vydržet spoustu času beze mě, protože můj všechen čas byl směřován na soustředění české reprezentace, které se konalo mimo domov, ale budu se jí to samozřejmě snažit vše vynahradit. Samá chodí do posilovny cvičit, ale nechtěl bych, aby dělala kulturistiku, u žen se mi to nelíbí.“

A jak je to se stravováním na stanici? Jíte běžně dováženou stravu?
„Česká kuchyně mi velice chutná, i ta sladká, takže pokud se nepřipravuji na závod, jím v práci normálně s ostatními. Až v přípravě před závodem si donesu na stanici svoji stravu, kterou si sám připravuji doma. Znamená to samozřejmě kontrolu stravování, spoustu odříkání, žádné chození po nocích a správná životospráva. Člověk si prostě musí zadat svůj cíl a jít tvrdě za ním! Bez toho nemůžeme nikdy a ani ničeho dosáhnout! Na alkohol jsem nikdy moc nebyl, takže to mě netrápí, s tím dobrým jídlem to je ale horší.“

Co vy a bobule, tedy doping?
Jsem velkým odpůrcem dopingu. Čím více se věnuji sportu do hloubky, tím více se mi to přestává líbit, protože doping by se neměl brát v žádném odvětví sportu a není to fér vůči borcům, co neberou!!!!. O to více chutná vítězství s pocitem, že jste čistý a můžete vyhrávat. Ale nevěřím, že se v brzké době může něco změnit, sport už tak funguje tři desetiletí, už ani diváci nechtějí, aby se běhala stovka třeba za jedenáct sekund…tak kdo by to měl už potom chtít víc, než oni?!“

V první polovině letošního roku jste se ale nepřipravoval pouze na mistrovství světa…
„Chtěl jsem úspěšně dostudovat bakalářské studium na Vysoké škole báňské-Technické univerzitě, obor strojírenská technologie, což se mi také povedlo. Teď pokračuji ve dvouletém inženýrském studiu. Jsem vyučený automechanik a strojírenské znalosti mi jsou i v hasičské praxi, kde se používá mnoho vozidel, dost užitečné.“

A jak dál?
„Práce v hasičském sboru se mi líbí a nemíním ji měnit. Chci se dál zdokonalovat. A co se týká kulturistiky – po krátkém odpočinku po mistrovství světa zvážím, zda pokračovat v náročném tréninku. V tuto chvíli se ještě moc a moc těším ze stříbrné medaile a užívám si to. Příští rok nebo za dva roky je další šampionát v Rio de Janeiro, tak uvidíme.“

Děkuji za rozhovor.

Ptal se tiskový mluvčí HZS Moravskoslezského kraje Petr Kůdela