Krátce střižený knír je zkostnatělý přežitek, přiměřeně střižená bradka hasiče s dnešním vybavením nemůže ohrozit
Jednotky požární ochrany všech kategorií mají pro své fungování daná pravidla a předpisy. Jedním z nich je i vyhláška o organizaci a činnosti těchto jednotek ve své poslední novele pod číslem 226/2005 Sb., která pozměňuje předešlou „dvěstěčtyřicetsedmičku“.
V ní je mimo jiné § 8 a jeho odstavec dva, který popisuje, jak má vypadat tvář nositele dýchací techniky. Přesné znění tohoto odstavce je následující:
Při používání dýchacích přístrojů a obdobných věcných prostředků požární ochrany, jejichž provozuschopnost souvisí se zevnějškem hasiče, musí být hasiči upraveni tak, aby úprava jejich zevnějšku byla z hlediska provozu věcných prostředků požární ochrany bezpečná. Za bezpečnou úpravu se považuje délka vlasů v obličejové části maximálně po obočí, nepřesahující ušní boltce a na krku maximálně dosahující po úroveň límce košile. Tvář musí být hladce oholena; povolen je pouze krátce střižený knír, který v neupraveném stavu nezasahuje do těsnicí linie masky nebo polomasky.
Toto je značně zkostnatělý výklad pravidel, nezměněný prakticky již několik desítek let. Navíc na něj odkazuje i Řád chemické služby. Vlasy, ano, nikdo ale nechce nosit hřívu do půli zad, nicméně soustřeďme se na obličejovou část a vousy.
V době, kdy byl vymyšlen text, zakazující cokoliv jiného, než krátce střižený knír, čili v dávné minulosti, se nepoužíval u jednotek PO jiný dýchací přístroj, než nepřetlakový Saturn.
U něj mohl nastat problém, pokud by hasič měl namísto oholení plnovous, ale ani s přiměřeně střiženou bradkou nebyl problém zcela bezpečně používat masku CM4 či CM5, případně další masky, mající stejný závit na konec vrapové hadice.
Ve druhé polovině 90. let byl proveden test možného ohrožení zasahujícího hasiče, co měl přiměřeně střiženou bradku, vlivem netěsnosti masky průnikem zplodin hoření dovnitř, stejný test absolvoval i jeho hladce oholený kolega. Výsledek byl jednoznačný, k žádnému ohrožení nedošlo a spotřeba vzduchu byla prakticky stejná.
Samozřejmě se nejednalo o žádné oficiální zkoušení, ale jen o to přesvědčit se, že již v tu dobu byla slova o hladce oholené tváři mírně řečeno zbytečná.
S nástupem přetlakových dýchacích přístrojů je situace opět zcela jiná. Jeho princip je založen na stálém přísunu vzduchu, takže se pod masku nemůže na rozdíl od podtlakových IDP dostat prakticky nic, neboť přetlak to dovnitř prostě nepustí. Čili i když by byl člověk zarostlejší, nemělo by toto činit z hlediska bezpečnosti, tedy průniku zplodin hoření pod masku, žádný problém.
Ten by mohl nastat pouze v tom, a to zdůrazňujeme, že by měl daný jedinec větší spotřebu tlakového vzduchu, pak by možná hrozba ohrožení jeho bezpečnosti byla na místě.
Provedený – opět nikoliv oficiální – test nic z toho neprokázal, zbytek vzduchu v láhvi byl u obou hasičů, bradkového i hladce oholeného, stejný. Muž s bradkou měl dokonce i o trochu více, ale zde je rozdíl přičten jinému dýchání každého člověka.
Problém však rozhodně nemůže způsobit přiměřeně střižená bradka. Ta dokonce dle provedených zkoušek u několika jednotlivců ani nepřesahuje linii polomasky! Proč jí mají tedy tvůrci toho, jak má vypadat hasič, používající IDP, za věc, která by mohla ohrozit jejich bezpečnost? Vždyť je to holý nesmysl.
V citovaném druhém odstavci § 8 se píše i o vlasech, které nemají být v obličejové části delší, než nad obočí. Zde ale přímo zasahují do těsnící linie masky. Toto je potencionálně nebezpečnější, než upravená bradka normálního člověka, nikoliv čaroděje Čáryfuka. Reálné nebezpečí je však nulové.
Dokonce i v jednom manuálu k nejmenovanému přetlakovému IDP bylo psáno, že bradka ničemu nevadí. Proč tedy není oficiálně povolena a za její nošení dochází ke zcela nesmyslným restrikcím? Komu vadí? Změna předpisu není nikterak složitý úkon, nehledě na to, že jeho vymahatelnost je prakticky možná jen u příslušníků různými sankcemi, ale dobrovolné hasiče v tomto nikdo neřeší, takže leckdy vypadají jak „vousaté máničky“.
Nebylo by lepší se zamyslet nad anachronismem tohoto odstavce? Doba na to již dávno nastala. Bohužel se nejedná jen o povolení bradky, v nejrůznějších řádech a vyhláškách, týkajících se JPO se podobných nesmyslů najde mnohem, mnohem víc.
Odpovědní činitelé, zamyslete se, pokud tvoříte změnu nejrůznějších předpisů, řádů a dalších dokumentů, potřebných pro chod JPO a nedělejte jen ctrl c/ctrl v, čili nekopírujte nesmysly. Ohledně bradky či delších vlasů byl vždy jen a pouze problém ten, že jí/je někdo měl, ale sebe tím neohrozil.
Něco na odlehčení: I Igráček – hasič má dnes bradku ;-)
Nutno poznamenat, že „bradkoproblém“ není jen u nás, stejně nesmyslný příkaz, ze strany vedení opět restriktivně řešený (dokonce suspendací ze služby), měli kolegové v jednom britském hrabství po roce 2000. Ani tam nechtělo vedení ustoupit a došlo to tak daleko, že vše dostali do rukou právníci a hasiči museli dokazovat, že jim bradka nevadí v bezpečném používání dýchacích přístrojů, což se potvrdilo, ale protistrana ani na toto nechtěla slyšet.
V tomto případě se řešila i osobní svoboda a možná diskriminace lidí, nosících různou formou vousů, která byla podpořena i ze zahraničí, např. Austrálie, kde však názor na tuto problematiku také není jednotný. Někde sice usoudili, že bradka bezpečnost neohrožuje, ale že nemají důvod předpis měnit. V jiném státě této země jsou striktní.
V USA je jeden z „nefederálních“ předpisů na nošení IDP v duchu toho, že nic nesmí ohrozit bezpečnou těsnost masky, výklad je tedy mnohoznačný. Inu zkostnatělost a nepružnost není záležitostí jen naší republiky, i když bezpečnost je pochopitelně na prvním místě.
Shrnuto a podtrženo, pochopitelně ani přetlak není 100% zárukou bezpečnosti a ne nadarmo se provádějí zkoušky na těsnost masky, ale pokud bradka v tomto nevadí, jakože ta, co je přiměřeně střižena, není žádný důvod jí zakazovat. Nehledě na používání nomexových kukel.
