Cvičební řád 1/VÝŠ: Základy lanové techniky, uzly

Pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou, které jsou prováděny jednotkami požární ochrany, pro lanový přístup, pro pracovní polohování, zadržení, pro záchranu osob (zvedání, spouštění, zajištění osob) a pro další záchranné a likvidační práce ve výšce a nad volnou hloubkou, se používají nízko průtažná lana s opláštěným jádrem typu A s minimální pevností 22 kN.

Dle konstrukce se lana dělí na lana stáčená a lana pletená. Lana pletená se dále dělí na lana bez jádra a lana s jádrem a opletem.

Podle účelu použití se vyrábějí lana nízko průtažná s opláštěným jádrem – statická nebo lana s dynamickou charakteristikou – horolezecká (viz metodický list VÝŠ 5), určená k zachycení pádu. Základním materiálem pro výrobu lan je polyamid (PAD) a polyester (PES).

Při transportování lana se musí dbát na to, aby nedošlo k poškození lana přeříznutím, předřením, působením chemikálií nebo vysokých teplot.

Uzly jsou používány k uvazování, jištění, spojování lan, popruhů a pomocných šňůr.

Uzly musí splňovat tyto základní podmínky:

1. lehké a jednoduché uvázání uzlu,
2. uzel musí odpovídat účelu, pro který je použit,
3. uzel se nesmí samovolně rozvázat,
4. uzel se i po zatažení musí dát rozvázat,
5. prameny lana v uzlu musí být urovnané,
6. musí být umožněna snadná optická kontrola správného uvázání uzlu,
7. musí být zajištěna dostatečná pevnost lana s uzlem (uzel nesmí výrazně snižovat pevnost lana).

Podmínkou pro bezpečné použití uzlu je délka volného konce vycházejícího z uzlu. Volný konec musí minimálně odpovídat délce desetinásobku průměru lana nebo čtyř až pětinásobku šířky ploché smyčky.