Tým posttraumatické péče u HZS Zlínského kraje vytvořil metodické DVD k poskytování první psychické pomoc

U celé řady tiskových zpráv popisujících zásahy jednotek hasičů se často objevuje i krátké konstatování, že na místě události zasahoval také proškolený příslušník jednotky, který poskytl posttraumatickou pomoc účastníkům události.

Co vše se za tímto krátkým konstatováním vlastně ukrývá, kdo jsou, jak se připravují a co je náplní jejich činnosti? Tak to byly otázky na psychologa HZS Zlínského kraje Soňu Pančochovou a její „kolektiv“.

U několika náročných zásahů z poslední doby zasahovali také členové Týmu posttraumatické péče. Můžeš čtenářům říct něco bližšího o náplni činnosti a fungování tohoto týmu?

Týmy posttraumatické péče fungují ve všech krajských HZS a jsou součástí systému posttraumatické péče o příslušníky a zaměstnance HZS ČR a osoby dotčené mimořádnou událostí. Týmy tvoří převážně hasiči, případně velitelé nebo příslušníci operačního střediska HZS kraje. Koordinátory a metodickými vedoucími týmů jsou psychologové HZS ČR.

Prvořadým úkolem členů týmu je poskytovat posttraumatickou péči kolegům po náročných zásazích.

Ale na tuto péči máme přece tebe – psychologa HZS?

To ano, psycholog, kromě jiných služeb, poskytuje také posttraumatickou péči. Ale mnozí hasiči se s některými zážitky ze zásahů raději svěří svému kolegovi, než psycholožce, protože ten má podobné zkušenosti.

A co si budeme nalhávat, také pořád ještě u některých hasičů přetrvávají předsudky, že když se svěří psychologovi, budou považováni za slabochy, že nejsou v pořádku apod.

Na začátku jsi se zmínila, že členové týmu poskytují podporu také psychicky otřeseným lidem u zásahu

Ano, poskytují tzv. první psychickou pomoc. Jejím cílem je umožnit zasažené osobě snížit akutní dopad traumatizující události. Zajistit jí pocit bezpečí, podpořit ve vyjádření emocí a okamžitých potřeb, nabídnout praktickou pomoc a potřebné informace, pomoci zajistit kontakt s blízkými, ale také podpořit její vlastní vyrovnávací mechanismy.

Na to všechno ale hasiči potřebují speciální vzdělání, nemám pravdu?

První psychickou, stejně jako zdravotnickou pomoc by měl umět poskytnout každý člověk a záchranář zvlášť, ale měl by být samozřejmě v tomto směru poučený. Proto se hasiči v rámci odborné přípravy jak ve školících zařízeních HZS, tak ve směnách na stanicích zabývají i těmito tématy. Členové Týmu posttraumatické péče navíc absolvují i odborné kurzy a každoroční instrukčně metodická zaměstnání v této oblasti.

Co obsahují tyto odborné kurzy a jak probíhají?

Uchazeč o členství v týmu musí absolvovat pětidenní výcvik v posttraumatické péči a později i kurz První psychické pomoci. V obou kurzech se hasiči učí rozumět projevům akutního stresu, dopadům traumatizujících situací na psychiku člověka, ale také zvládání stresu vlastního i druhých osob a následného „ošetření“ traumatizujících zážitků.

Kurzy jsou zaměřeny hodně prakticky, hasiči nacvičují rozhovory i neverbální komunikaci se zasaženou osobou, učí se zvládat různé specifické situace, nebo typy osob. Jako např. navázání kontaktu s osobou projevující úmysl spáchat sebevraždu, komunikaci s malým dítětem, s postiženým člověkem, zvládání agrese, paniky apod.

Kdo tyto kurzy vede?

Převážně psycholog daného krajského HZS. Vícedenní kurzy většinou vyžadují dva lektory, takže si takto pomáhají kolegové psychologové, nebo psychologičtí asistenti se sousedících krajů.

Nám se velmi osvědčilo spolulektorování s hasičem – členem posttraumatického týmu. Na kurzy, nebo instrukčně metodická zaměstnání také zveme odborníky z jiných bezpečnostních sborů nebo příbuzných profesí.

Vím, že v našem kraji jsou v této oblasti členové Týmu posttraumatické péče velmi aktivní, podílí se na odborné přípravě kolegů v oblasti psychologie, ale také na přípravě metodických pomůcek

Narážíš jistě na metodické DVD k poskytování první psychické pomoci, které jsme u nás vytvořili.

Je to určitě ojedinělý materiál, tak se pochlub :o)

Ojedinělý je především tím, že ho celý vytvořili sami hasiči s psychology HZS Zlínského a Olomouckého kraje ve spolupráci s videostudiem Institutu ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč.

Jedná se o 7 krátkých videí simulující některé typické situace u zásahu jako např. komunikace se sebevrahem, s viníkem dopravní nehody, rozrušeným majitelem hořícího domu, doprovázení matky k utonulému synovi na místě zásahu a podobně.

Jednotlivé příběhy provázejí komentáři dva hasiči: jeden zkušený člen týmu a jeden nováček, který má spoustu otázek. Příběhy i doprovodné komentáře se snaží divákům ukázat jednotlivé prvky a zásady první psychické pomoci v situacích, se kterými se hasiči u zásahu často setkávají.

Říkala jsi, že celý projekt realizovali samotní hasiči s psychology. Mám tomu rozumět, že ve scénkách nehrají profesionální herci, ale hasiči?

Ano. Ve všech scénkách hrají členové našeho týmu, já s kolegou psychologem Davidem Dohnalem a také několik potomků hasičů. Ale i samotné scénáře vytvářeli především hasiči, aby se jednotlivé scénky co nejvíce přibližovaly reálným zásahům. Já s kolegou jsme do nich zasahovali jen v rovině psychologické odbornosti.

Když jsem DVD viděl, tak musím uznat, že všechny herecké výkony jsou docela věrohodné. U vás žen se tomu nedivím, vy jste herečky od narození, ale jak to zvládali hasiči? Proč jste nevyužili profesionály.

To bylo od začátku záměrem celého projektu, že ho vytvoří hasiči pro hasiče, aby se jim problematika co nejvíce přiblížila. U některých totiž panuje názor, že první psychická pomoc a psychologická témata vůbec jsou něco vzdáleného, co patří do rukou odborníků a jejich uzavřených pracoven.

My jsme ale chtěli ukázat, že ji dokáže poskytovat každý, kdo si jen osvojí několik znalostí a dovedností a chtěli jsme, aby tento poznatek svým kolegům sdělili samotní hasiči, kteří s poskytováním první psychické pomoci mají zkušenosti a mají zkušenost také s její efektivností.

Tak nyní asi už víme, co tým vlastně je a jak se připravuje. A jaký je tedy konkrétní výsledek vašeho snažení?

Například v loňském roce náš tým poskytl posttraumatickou péči v souvislosti s výkonem služby 23 hasičům. Jednalo se o náročné zásahy, kdy obětí bylo například dítě, známý hasiče, nebo charakter události byl jiným způsobem značně traumatizující.

U zásahů jsme potom poskytovali první psychickou pomoc celkem 167 lidem zasaženým mimořádnou událostí. Vzpomeňme například mediálně známé neštěstí, jako byla např. smrt čtyř dívek při Rallye v Lopeníku, tragická dopravní nehoda u Bílovic, nebo také spolupráce s policií na letišti v Brně při návratu zraněných občanů po nehodě autobusu v Chorvatsku.