Sanitní automobily najdeme i u hasičů, především u podnikových jednotek

Neprobádanou oblastí ve vývoji technických prostředků u hasičských sborů jsou sanitní automobily. Podle řádu strojní služby se jedná o automobil s účelovou nástavbou.

Dnes se převážně užívají sanitní vozidla – kategorie A1 A2. Dle normy ČSN EN 1789 patří do této kategorie vozidla pro dopravu nemocných, raněných a rodiček dříve označované jako DNRR.

Do kategorie A1 patří vozidla pro přepravu jednoho pacienta Do kategorie A2 patří vozidla pro přepravu jednoho nebo více pacientů na nosítkách/křeslech. Transportní sanitky jsou určené pouze k přepravě pacientů. Jedná se většinou o přepravu pacientů se stabilizovaným zdravotním stavem na místo dalšího léčení. Nejsou určené pro přepravu akutních pacientů.

Transportní sanitky užívané hasičskými sbory mají zdravotnickou výbavu k poskytnutí první pomoci, kterou obvykle tvoří větší lékárnička, samorozpínací vak pro dospělého, přikrývku s povlečení, pomůcky k účinnému zastavení krvácení, soupravu k ošetření popálenin a vakuové dlahy. Posádku těchto vozidel tvoří obvykle pouze vyškolený řidič.

Sanitní automobil je motorové vozidlo, jehož obsluhu tvoří hasiči a které je konstrukčně uzpůsobeno k poskytování pomoci a k přepravě pacientů. Může být vybaveno dalším speciálním příslušenstvím k ochraně před požáry.

Zrod sanitních automobilů u sborů dobrovolných hasičů nastává ve 20tých letech minulého století s rozvojem samaritánské služby. Hasičské sbory si pořizovali osobní automobily pro dopravu nemocných a raněných a přepravu požárních stříkaček, příp. se zabudovaným čerpadlem.

Větší sbory si pořizovali speciální sanitní automobily s lůžkovou úpravou. Prakticky všechny domácí automobilové firmy stavěly sanitky: Škoda (Škoda Hradec Králové), Praga, Aero, Tatra, Walter, Phënomen; Zbrojovka Brno. Mnohdy šlo o civilní vozy, které bylo pro potřeby hasičů nutno upravit. V soukromých karosárnách a u tehdejších výrobců bylo možno objednat sanitní nástavbu na „jakémkoliv“ podvozku podle přání a možností zákazníků, takže každé vozidlo bylo prototypem.

Celostátní síť automobilních záchranných stanic začal Československý červený kříž vytvářet od roku 1925 na základě dohody s ministerstvem národní obrany a za účinné finanční podpory Ministerstva veřejného zdravotnictví. Automobily byly součástí poskytování první pomoci a sloužily k přepravě zraněných a nemocných osob.

Speciální automobily přidělovalo ČSČK Ministerstvo národní obrany s tím, že v případě mobilizace a válečného ohrožení republiky je ČSČK vrátí pro potřeby armády. První vojenské auto bylo přiděleno spolku ČSČK v Třebíči. V roce 1931 dostala Záchranná stanice Československého červeného kříže v Třebíči dvě nová auta značky Walter. Vozy záchranné služby měly stanoviště v hasičské zbrojnici, později u budovy Červeného kříže na Bráfově ulici.

V poválečných letech měli hasiči k dispozici velice rozmanitý vozový park složený z trofejních automobilů různých typů a provedení, např. Mercedes (ČKD Hradec Králové) a Wanderer (Nářadí Hulín 1950*). Velký zlom nastal po druhé světové válce, kdy hasičské sbory dostávali sanitní vozy z akce UNRA, především se jednalo o vyřazené vojenské sanitky značky Dodge.

Zánik nastal od 1. 7. 1950, kdy museli hasiči svá vozidla přes velikou nelibost odevzdat Československému červenému kříži. Na počátku roku 1952 byl přijal zákon o převedení civilních a rovněž i hasičských vozidel, upravených jako vozy záchranné služby do správy OÚNZ. Toto opatření bylo velmi nepopulární a místní jednoty jen nerady odevzdávaly vozy, které si členové sami upravili a které sloužily celé obci.

V pozdější době došlo v některých případech k rozporům mezi MHJ a ČSČK při požadavcích na předání inventáře, zejména sanitních vozů. Na nákup vozidla prováděli veřejné sbírky, většinou se skládala celá obec s okolím. Přepravu nemocných k lékaři hasiči činili pouze za úhradu nákladů na provoz.

K povinnostem požárního sboru z povolání v Plzni /počínaje r. 1934/; Děčín /1946–1952/ a v Mladé Boleslavi až do roku 1959 patřila i záchranná sanitní služba, která prováděla převozy nemocných jedním sanitním automobilem zprvu typu Škoda-Super, později Škoda 1100.

V současném vybavení HZS ČR zdravotního družstva ZÚ Hlučín najdeme sanitu Volkswagen Transporter, dříve Š1203 a sanitní UAZ 452. První pomoc zůstala specialitou závodních požárních útvarů z povolání. Sanitní vozidlo VW Transporter Syncro (SDH Ústí nad Labem 2 2008-dosud, SDH Turkovice 2/2011–3); MB Sprinter (SDH Turkovice 12/2012-dosud).

Rychlá zdravotnická pomoc – specialita podnikových hasičů

Základním posláním podnikových hasičů je ochrana majetku zřizovatele sboru a záchrana života a zdraví zaměstnanců. V některých závodech se podnikový hasiči podílejí na rychlé zdravotnické pomoci a na transportu pacientů.

Sanitní vozidla sloužila v rámci zajištění první pomoci při úrazech a náhlých onemocněních zaměstnanců závodů. Politické změny po únoru 1948 znamenaly postupný přechod na hromadnou výrobu několika málo typů sanitních vozidel.

Nejprve užívali vozidla Praga, pak přecházeli na Škoda 1100 Tudor, Škoda 1101, Škoda 1102 Tudor, Škoda 1201, Škoda STV 1202 Stejšn, Škoda 1203/ TAZ 1203, TAZ 1500 a Avia 21 Furgon AMBULANCE, Avia 15 F TR.

Ojediněle se objevuji i vozidla zahraniční provenience, např. francouzský RENAULT Saviem SG2 a Mercedes Benz Puch.

Raritní jsou vozidla RZP/SV Tatra 613, Volga GAZ 24–02, Mazda E2000 Resustic a Š Forman plus 135 L.

V rámci požární služby na vojenských letištích fungovala sovětská vozidla UAZ 452A 4×4, z jiných pak Land Rover Defender.

V dnešní době užívají podnikoví hasiči širokou škálu podvozků především řady Volkswagen Transporter, Ford Tranzit, PEUGEOT J5), Mercedes 134 Sprinter a terénní podvozky Range Rover, Nissan Patrol, Mercedes Benz GL, Steyer Puch 280 GE a 290 GE , MB GL 320 CDI a Toyota LandCruiser.

V některých sborech byla tzv. vozidla první pomoci, jednalo se o osobní automobil, vybavený prostředky k prvotnímu ošetření a převozu lehce zraněného k lékaři, např. Zetor Služby Brno, Sellier & Bellot Vlašim. Tam kde neměli speciální vozidla, tak se užívá rozšířené zdravotnické vybavení RZA, PPLA, DA, TA, VA.

Záchranné vozy pro případ většího množství raněných měly Třinecké železárny v minulosti – Robur, A 21 Furgon, A 31, Chemopetrol Litvínov „sanitní“ upravený autobus Karosa, Letiště Praha /od r. 2006/ a Ostrava /od září 2011/ zdravotnický kontejner, obsahující velké množství polních nosítek, vakuové matrace atd.

Vybraní požárníci ZPÚ ČKD Hradec Králové, SONP Poldi Kladno, Blanické strojírny Vlašim, Škoda Ejpovice absolvovali kurz pro pomocné zdravotnické pracovníky se specializací „Řidič zdravotnické služby“ a HZSP Arcelor Mittal Ostrava, Jaderná elektrárna Temelín mají absolvovaný kurz „řidič Rychlé lékařské pomoci“.

Své sanitní vozidla nedohledatelných značek měl ZPÚ ČKD Kutná Hora a VÚ 8361 Letiště Žatec. Vlastní zdravotní službu měly i velké podniky (většinou provozovanou hasičskými sbory), např. Detona Bohuslavice nad Vláří*, Baťa Zlín*, Walter Praha-Jinonice*; Škodovy závody Plzeň – závod Adamov.

*jedná se o SDHP

David Dvořáček, DiS.