Hasiči v Praze během druhé světové války
Petersen začal v letech 1943 – 44 zvyšovat početní stavy mužstva, dosáhl až 700 mužů. Současně se zaváděla nová technika a výcvik.
Psal se rok 1939 a od března byl nad územím Čech a Moravy vyhlášen protektorát.
Ještě v červenci téhož roku byla uspořádána primátorem dr. Otakarem Klapkou velká přehlídka pražských hasičů a v srpnu námětové cvičení na Staroměstskou radnici.
Tisk nešetřil chválou a uznáním nad technickým vybavením a odborností sboru. Sám primátor Klapka se nakonec stal obětí nacistického běsnění.
Na přelomu let 1941 – 42 byla zavedena normalizace výzbroje a nářadí podle norem DIN a FEN, Němci začlenili sbor do protektorátní bezpečnostní služby a proto převzali i jeho velení – 19. listopadu 1942 byl velitelem sboru jmenován plukovník požární policie Bruno Petersen, před válkou požární ředitel v Dűsseldorfu.
Své znalosti a schopnosti chemika dal zcela do služeb hasičů, podílel se zejména na budování protiplynové služby v rámci civilní protiletecké obrany.
Výnosem ze 14. listopadu 1944 byl sbor začleněn do protektorátní policie s názvem Feuerschutzpolizei (Požární ochranná policie). Za velitelství Petersena byly postaveny provizorní dřevěné stanice: č. 2 Dejvice, č. 3 Holešovice, č. 4 Libeň, č. 5 Strašnice, č. 6 Krč, č. 7 Smíchov a č. 8 Žižkov, z nichž dodnes slouží hasičům stanice 3 v téměř původní podobě.
V Praze existovala ještě z hlediska civilní ochrany tzv. Luftschutzpolizei (Protiletecká policie), složená z Čechů. Konali službu společně s hasiči na mnohých stanovištích po celé Praze, takže pro případ náletů byl početní stav kolem dvou tisíc mužů.
O dva roky později byl spáchán atentát na říšského protektora Heydricha a 2. četa ústřední stanice musela asistovat při obléhání atentátníků v kostele v Resslově ulici.
Ihned po vypuknutí povstání byl plukovník Petersen internován a do čela sboru se postavil doc. dr. Miroslav Pilz, osobnost známá ještě z předválečných dob.
Pražští hasiči se za války současně účastnili skrytého odboje, který se neobešel bez obětí. Své životy položilo 5 členů sboru (dva byli popraveni v Terezíně a 3 padli v Pražském povstání).
Za odbojovou činnost byla později celá řada členů pražského sboru vyznamenána.
Jazykové znalosti uplatnil Pilz při studiu zahraniční literatury, jeho osobní kontakty s předními světovými odborníky z něho udělaly znalce na slovo vzatého.
Ve své funkci setrval do roku 1948. V době své rezignace zastával ještě jednu funkci neméně závažnou – byl viceprezidentem mezinárodního technického výboru pro boj s požáry CTIF. Československo patřilo mezi zakládající členy této organizace.
npor. Milan Krchov
archiv HZS hl.m.Prahy
