Bývalé potravinářské učiliště v Jílovém u Prahy posloužilo dobrovolným hasičům při výcviku

V rámci periodické odborné přípravy členů jednotek dobrovolných hasičů v hasebním obvodu stanice Jílové u Prahy, zařazených coby nositelé dýchací techniky proběhl dne 27. 4. 2013 pro již třetí a zároveň poslední skupinu, složenou z JSDH Jílové u Prahy včetně druhého družstva Luka pod Medníkem, Okrouhlo, Zvole, Dolní Břežany výcvikový den, kterého se zúčastnila i jednotka SDH Černošice – Mokropsy.

Odborná příprava byla rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická proběhla od sobotních ranních hodin v garáži požární stanice Jílové u Prahy, kde si dobrovolní hasiči vyzkoušeli standardní úkony ohledně používání dýchacích přístrojů, byla probrána problematika samotného nošení IDP a také bezpečnost práce.

Pavel Pešek z jílovské stanice HZS, který celou přípravu vedl, přítomným sdělil také věci ohledně taktiky zásahu a obeznámil všechny s činností, prováděnou při následné praktické části, konané tentokrát v areálu bývalé školy v Jílovém u Prahy. Hasičům byly rovněž představeny dnes již stále častěji vídané pomůcky v podobě termokamer.

Jednalo se o model ISG SD 250, pořízený pro sousední stanici HZS v Řevnici, nyní i do Říčan a firma Dräger předvedla své produkty UCF 7000 a UCF 9000. Poprvé také i termokameru v základním provedení, model UCF 6000. Dále byla třetí cvičící skupině také předvedena nová přilba HPS 7000.

V následující diskuzi na téma používání těchto kamer opět přispěl poznatky a svojí zkušeností s touto pomůckou také Vašek Porkát od drážních hasičů z Prahy, jeho jednotka HZS SŽDC vlastní model UCF 7000 a již kameru několikrát využila při zásahu. Vašek rovněž sdělil hasičům své poznatky o nošení nové přilby HPS 7000, neb jí má nyní k dispozici.

Dobrovolným hasičům bylo vysvětleno, nač se termokamery mohou použít s tím, že si je vyzkoušejí v praktické části odborné přípravy. Tato pomůcka se případně může hodit i zřizovateli JSDH, tedy obci např. na měření úniků tepla.

Po ukončení teoretické části se všichni zúčastnění přesunuli z hasičské stanice do areálu bývalé školy – SOU potravinářské, kde bylo přistoupeno k praktickému nácviku, pro který měli cvičící hasiči dispozici jednopodlažní objekt, sloužící dříve pro výuku. Ten byl pro autentičnost výcviku zcela zadýmen vyvíječem kouře, a také několika kusy dýmovnic.

Cvičícím dobrovolným hasičům bylo před praktickou částí Pavlem Peškem, – vedoucím výcviku – vysvětleno, co se po nich bude vyžadovat a všichni se postupně seznámili s možnostmi a praktickým používáním termokamer. Jednalo se o rozvinutí útočného vedení C trojicí hadic s následným průzkumem zakouřeného objektu s vyhledáním osoby a ohniska (v podobě tepelného zářiče) klasickým způsobem.

Vzhledem k rozloze budovy a jejímu dispozičnímu řešení bylo možné provádět vyhledávání osob hned ve dvou místnostech najednou, což byl rozdíl oproti předchozím výcvikovým dnům.

Jakmile se jednotlivým zásahovým skupinám úkol povedl, šlo se do školní budovy ve stejném složení znovu, tentokrát i s termokamerou, aby si zasahující hasiči vyzkoušeli zcela jiný pohyb v zakouřeném prostředí, kde si standardně nevidíte ani na špičku nosu. Za použití termokamery se až neskutečně rozšiřují možnosti bezpečného pohybu, protože přes ni vidíte tak, jako kdyby v objektu kouř žádný nebyl.

Toto je nepoměrné oproti postupu bez termokamery i z hlediska bezpečnosti zasahujících, nehledě na skutečnost, že prakticky ihned vidíte díky zanechané tepelné stopě, kde se např. postižená osoba nachází, není to tedy jen o samotném nalezení ohniska požáru. Po přepnutí kamer do módu vyhledávání osob netrvalo cvičícím nikterak dlouho nalezení figuranta. Osobu na displeji vidíte hned, nemusíte tak šátrat po celé místnosti, jako když jdete bez termovize. Projevila se tedy smysluplnost pořizování této pomůcky pro jednotky PO, a to nejen pro ty profesionální.

Samotné použití termovize přineslo pro všechny zúčastněné nový trend v průzkumu, díky termokamerám byl celý objekt, ve kterém byla spousta místností, prohlédnut během několika minut. Pokud šla dovnitř zásahová skupina bez této pomůcky, bylo vyhledání osob a ohniska v podobě tepelného koupelnového zářiče nesrovnatelně delší. V reálu by se tak šance na přežití lidí, uvězněných v zakouřeném domě velice rapidně snížila.

Co se termokamer týče, tak byla po cvičících hasičích vyžadována i zpětná vazba, která z nich se jim při simulovaném zásahu jeví lepší a lépe použitelná. Zcela jednoznačně dle názorů zvítězily kamery Dräger. A to hned z několika důvodů.

Prvním je jejich samotná konstrukce a ergonomicky pohodlné nošení, mít jí v ruce je po porovnání s kamerou ISG 250, kterou musíte nosit výhradně namáčklou tzv. holinkou na masce dýchacího přístroje pro uživatele nepoměrně komfortnější, nehledě na skutečnost, že se tak o to, co je v ní vidět lze snadno podělit s ostatními členy zásahové skupiny.

Příznivci řešení ISG – tedy tzv. holinka na obličejovou část – oponují, že se vzhledem ke konstrukci termokamer konkurence v podobě řady nové Dräger UCF mohou na displeji, jenž je vystaven okolí, usadit při zásahu nečistoty, což je samozřejmě pravda, ale není problém displej rukavicí otřít, nehledě na fakt, že kameru s holinkou nelze mít na očích 100 % času a tak se i na její displej můžou snadno dostat různé nečistoty či saze při požáru apod.

Druhým důvodem je přenos toho, co snímáme, na displej. Pokud se „jelo“ s kamerou trochu rychleji, ISG nedokázala adekvátně tomu přenášet snímané okolí, obraz byl trhaný a zpožděný. Možným problémem u ISG 250 je také samotný obraz, na displeji se projevovalo v zakouřeném i nezakouřeném domě poněkud moc šedé barvy a snímaný předmět tak splýval prakticky s okolím, u Drägera UCF 7000 tomu bylo opačně.

Po ukončení výcviku byl proveden malý srovnávací test, jenž se provedl např. na obyčejný odpadkový koš na chodbě školy. U ISG bylo na displeji vidět vše jako šedo-šedé, Dräger měl daleko lepší kresbu, při které zasahující hasič snadno rozpoznal zeď, podlahu či koš.

Na pořízených fotografiích je rozdíl částečně vidět. Za daných podmínek není bohužel kvalita snímků zrovna ideální, ale osobní poznatky hasičů jsou jasné. Dalším snímaným předmětem byl aktivní tepelný koupelnový zářič a to u obou zkoušených kamer na dvojnásobné přiblížení. I zde byl Dräger lepší.

Venku se pak vyzkoušelo, co je termokamerám Dräger neprávem vytýkáno, čili že na ně není na přímém slunci vidět. Jak se ukázalo, není to vůbec pravda. Poslední zkoušenou věcí byl kanystr na PHM, zde se obě kamery jevily dobře a spolehlivě ukázaly, kde je hladina uvnitř nádoby. Na ISG je vidět samozřejmě také, neb jí máte nasazenou na obličeji.

Každopádně je nutno konstatovat, že termokamera je opravdu přínosem a může obohatit taktiku vedení zásahu. Že se tyto pomůcky pořizují stále vě větší míře, svědčí fakt, že jsou cenově dostupnější a skutečně potřebné.

Vašek Porkát, když se opět vydal do budovy, nasadil si masku IDP i přes sluneční brýle, které si zapomněl sundat. Nutno podotknout, že mu těsnila bezproblémově a zprvu ani nevěděl, že brýle má, jak je nosí neustále ;-) Sám sobě tak znesnadnil pohyb uvnitř, ale přes termokameru byl v bezpečí.