Expedice Peking aneb China Fire 2013 počtvrté

Přinášíme vám další reportáž z požárové cesty do daleké Číny, kam se část redakce vydala za účelem návštěvy hasičského veletrhu China Fire 2013. Ten ještě nezačal, tak zatím píšeme o našem pobyt ve městě Peking. A že je o čem psát, je nasnadě. Dnes (3. 5. 2013) to bylo ve znamení návštěvy Velké čínské zdi a proniknutí do zákulisí příprav zmiňovaného veletrhu.

Jak již bylo domluveno předešlého dne s naháněčem, přijel pro nás ráno do hotelu cosi jako taxík, který nás měl dopravit i s průvodcem na Velkou čínskou zeď a zpátky. Cesta k ní probíhala přes místní venkov a byla i malá zastávka místa nazývaného Mingova hrobka. Předtím se ještě navštívila továrna na opracování minerálu nefrit, uvnitř to vypadalo jako ve „velkosochařství“. Údajně zde byly vyrobeny i olympijské medaile.

U zdi jsme byli poměrně brzy, i když je to od města vzdáleno několik desítek kilometrů. Po zaplacení vstupného se naše čtyřka vydala na různé vrcholy, každý doslovně někam dolezl. Není sranda zdolávat i více jak 40 cm vysoké a značné prudké schody, nicméně zážitek nepopsatelný a nebyla by to návštěva Číny, kdyby se člověk sem nepodíval. Byl čas i na pořízení suvenýrů a pohlednic. Pak následoval odjezd zpět do města netuše, co nás ještě čeká.

Zpáteční cesta ubíhala po dálnici rychle oproti jízdě tam po „okrsce“. Při výjezdu jsme viděli dopravní nehodu osobáku a náklaďáku v přímém přenosu, když se obě vozidla střetla asi 20 metrů před naší dodávkou. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo a my tak pokračovali dál v bláhové domněnce, že směřujeme kolem pekingského MAKRA na domluvené místo.

To se ale nestalo, naše „milá“ průvodkyně nás zavezla na návštěvu fabriky na hedvábí. Zážitek sice relativně pěkný, ale o něj nikdo z nás nestál. To však nebyl konec útrap s touto povedenou dvojicí řidiče a oné dívky. Další zastávkou byla pro změnu fabrika na čas a čajovna. Oki, čaj byl sice dobrý, ale sem jsme nechtěli. Bohužel domluva nebyla možná a to ani v anglickém jazyce, který průvodkyně ovládala.

Celá tato eskapáda má jen jediný účel, a to vylákat z lidí co nejvíce peněz. Chápeme, je to jejich živobytí, ale způsob, jakým ho provádějí, to je lidově řečeno na facku. Ale na druhou stranu je to asi naše chyba a i špatná zkušenost je ve finále dobrá zkušenost. Chamtivci jsou ale všude na světě, nejen v Číně.

Vyvrcholením všeho zlého byla závěrečná hádka s řidičem, který chtěl po nás další peníze za jízdu, což jsme mu pochopitelně nedali. Domluva zněla na předem stanovenou cenu, kterou dostal a jen na cestu ke zdi a zpět do hotelu. To se nestalo a my tak vystoupili z vozu neplánovaně kdesi za bývalým olympijským centrem vskutku dost kilometrů od našeho pekingského bydliště.

Nu což, dojdeme to na hotel po svých. Že to možná nebyl ten nejlepší nápad, vědí někteří z nás již teď, asi hodinu poté, co jsme dorazili (jedná se o včerejší datum). Nejít ale pěšky, neměli bychom pro vás další zajímavé řádky textu. I když hlavní věc, americké hasičské vozy, náhoda nebyla, o nich jsme věděli již od včera, že je dneska najdeme u jednoho přípravce automobilů, takže by naše kroky směřovaly stejně k parku.

Že se v Číně smlouvá o cenách, to již víme. Jak si tak kráčíme uprostřed olympijského parku, nalepilo se na naší „bílou“ skupinu spousty pouličních prodejců, v tomto případě nabízejících zdejší tradiční artikl v podobě papírových létajícíh draků. Jejich neodbytnost je až neuvěřitelná, takže je vám asi jasné, že nějaké ty létající papírové věci máme. Každopádně původní cena 80 juanů se smlouvání srazila na pouhých pět a to hned za dva draky.

Jakmile začnete o ceně smlouvat, vyvolá to pozornost okolí, nejinak tomu bylo i v tomto případě. Ne že by někdo z nás draka chtěl nutně koupit, ale pro tu srandu jsme do toho šli. Obchodníci měli radost, takže pohoda. Horší ale bylo, jakmile ostatní prodejci draků viděli, že jejich kolega měl úspěch, šli po nás také a to po celou dobu několikakilometrové chůze olympijským centrem. Z něj jsme viděli zblízka stadion Ptačí hnízdo a další sportovní areály. Nutno dodat, že se jedná o naprosto monstrózní stavby, dnes z části nevyužívané a opuštěné, což je škoda, ale zde s tím bylo zřejmě počítáno.

Když jsme se zbavili drakoprodejců, dostavil se hlad. Opět nás zachránil McDonald, i když Martina Kavku jen napůl. Neomalený místní údržbář, starající se v resturační zahrádce o květiny, do něj vrazil a v ten moment se kelímek s hranolkama poroučel k zemi. Že by přišla nějaká omluva a nové jídlo, na to zapomeňte. Zbytek naší skupiny se s ním kolegiálně podělil. Bohužel i tady se projevilo čínské všudypřítomné cosi, které bylo přidáno do sladko-kyselé omáčky ke kuřecím kouskům, takže nešla jíst. Vystačili jsme si však s kečupem.

Po doplnění energie se vyrazilo polykat další kilometry směrem k domovu. Cesta v poklidu ubíhala, policejní vrtulník nám kroužil stále nad hlavami, prodejci už neotravovali, prostě podvečerní procházka.

Nicméně měli jsme od včera informaci, že jsou již v Pekingu automobily na veletrh a dnes by se měly některé z nich nalézat na finální přípravě, čili leštění a mytí. Zašli jsme tedy na místo, kde měly být, když už naše cesta vedla lehce neplánovaně kolem poněkud dříve. Již z dálky nás vítal za vozidla zodpovědný člověk.

Hned vedle obrovské myčky aut stála trojice zásahových automobilů, určených pro pekingský hasičský sbor. Jedná se o vozy americké provenience. Podvozek je od firmy Oshkosh a požární nástavbu vyrobila známá značka Pierce.

Jako první stál vpředu velký technický automobil v podobné konfiguraci, jakou známe i z ČR, i když to se týká jen nástavby, nikoliv kabiny. Ta je z produkce Pierce, osádku tvoří celkem 8 osob, což bylo přání čínského zákazníka.

Nástavba je roletová a na její zadní části se nachází hydraulická ruka o maximální nosnosti přes 9 tun. Zde se ukázalo, že ne vše je i u US Fire Trucků dokonalé. Značně orezlé šrouby na hydraulické ruce jsou toho důkazem. Ovšem jsme přesvědčeni, že na veletrhu budou zářit pod vrstvou barvy novotou.

Druhý vůz v řadě byla klasická cisterna pro družstvo, podobné stroje již v Pekingu jezdí. Třetím automobilem byla velkokapacitní cisterna, té dominovala trojice mohutných monitorů.

Automobily byly z USA do Číny přepraveny lodí, v šanghajském přístavu poté vyloženy, dokompletovány a přepraveny do Pekingu. Že se jedná skutečně o krasavce, můžete vidět z přiložených snímků v galerii článku, i když na živo vypadají ještě lépe a honosněji. Během jejich prohlídky probíhala čilá konverzace mezi naší skupinou a dovozcem vozidel, stejně tak se přidali i pracovníci přípravní firmy. Těm jsme museli nejprve ujasnit, kdo že a odkud že to jsme, ale nakonec to bylo na pohodu.

Podařilo se nám tedy proniknout do zákulisí příprav hasičského veletrhu, za což jsme rádi nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli vám, našim čtenářům. Vidíte tak alespoň malou ochutnávku toho, co zde bude vystavováno.

Po rozlučce nám k hotelu zbývalo jen pár kilometrů a rozhodli jsme se, že to prostě natvrdo dojdem, i když únava po schodech na Velké čínské zdi se hlásila.

Že po pár desítkách minut spatříme práci hasičů, tedy již ukončenou, to nás nenapadlo. V jednom z výškových bytových domů před týdnem vyhořel byt, spáleniště je stále více než zřetelné. Pořídilo se pár jeho záběrů, ne snad pro zábavu, ale dokumentace je dokumentace, když jsme hasiči.

Pak následoval klasický rituál, nákup hranatého čínského jídla a místního lahvového pivka na večerní hotelovou poradu. Ta se ve finále nekonala, neboť lídr naší cesty neměl dost sil, Petr Svoboda usnul a zbylá dvojice se neměla o čem radit, když spolu tráví dosavadní životní okamžiky. Uvidíme tedy, co nám přinese víkend.

PS: Když někdy pojedete do Číny, naučte se dobře smlouvat o ceně prakticky čehokoliv, vyplatí se to a dejte bacha na naháněče, tvářící se jako přátelé, zde by se hodilo použít i poněkud prudší výraz, ale buďme taktní a hlavně poučení ;-)