Expedice Peking aneb China Fire 2013 popáté

První víkendový den byl pro náš pekingský odřad ve znamení kultury a také naprosto nečekané návštěvy útrob hasičské stanice. Do toho pozdě večer proběhla již avizovaná ochutnávka fritovaných brouků a také další setkání se zákulisím veletrhu China Fire 2013.

Po ranním „brífinku“ se vyrazilo na metro směr místní zoologická zahrada, ve všech průvodcích tolik vychvalovaná. Našim hlavním cílem byl pochopitelně pavilon, kde žijí medvídci Panda. Ano, ty, které se vždy prezentují v médiích jako největší lákadlo a úspěchy této ZOO.

Po zhruba třičtvrtěhodinové cestě zdejším metrem jsme byli u cíle. Že zde bylo opravdu hodně lidí, se čekalo, je víkend. Když se vystála fronta na lístky, konečně se mohlo dovnitř.

Hned za branou nás přivítala policejní stanice, těch je v Pekingu až neskutečné množství, což není na škodu. Za ní pak byl první zvířecí pavilon, řekněme domácí vodní svět. Kachny a podobná živoucí pochutina. Šlo se ale dál.

U areálu ptáků to začalo být zajímavější. Všechny nás dostal pták Noh, jak jsme jednomu z nich okamžitě přidělili přezdívku. Žebral jídlo a cpal se fakt vším, co mu kdo hodil. Již to v našich hlavách začalo budit myšlenku, že je vše jinak, než je podsouváno.

Po přejití kolem žiraf, které můžou vždy v určitý čas návštěvníci, resp. děti návštěvníků krmit, jsme došli k areálu skotu a jemu podobných zvířat. Každé z nich vypadlo divně a jejich výběh působil opravdu nevábně. Toto z našich ZOO neznáme. Byl to až smutný pohled. No nic, jde se dál, velcí ptáci a hrochoslonono­sorožci čekají.

U dravých ptáků to byla docela pěkná podívaná, zato hrochům se evidentně nechtělo nic, žádný nebyl ani venku ve vodě, ani v pavilonu, ale věříme, že je ZOO nemá jen na cedulkách u „výběhu“.

Po nosorožcích také ani stopa, zato sloni, zejména jeden budil pozornost již z dálky. Od nich se plynule přešlo k areálu šelem, kde se v nevzhledném výběhu ukrýval jen jeden tygr daleko u zdi. Škoda.

Blížilo se pomalu ale jistě vyvrcholení. Navnadíme se medvědy. Nejprve lední obři. Dva zavření vevnitř a jeden pospával venku u bazénu, hnědý medvěd „sockoval“ jídlo po návštěvnících, kteří mu házeli cokoliv, co měli zrovna u sebe. Brambůrky, párky, prostě vše.

Jakmile se toto přešlo, objevil se po zhruba půl kilometru pavilón medvědů Panda. Vstup do něj probíhal za zvýšených bezpečnostních opatření, přeci jen, jsou zdejší chloubou.

Naivně jsme si mysleli, že jejich prostor bude, jak se říká načančaný, upravený, prostě pěkný. Opak byl pravdou, nejen, že jsme Pandy málem neviděli, ale v jakém žijí prostředí, to nečekal nikdo z nás. Omšelý výběh včetně vnitřního prostoru pavilónu, nebyl to hezký pohled. Opravdu ne.

Celkový dojem z pekingské ZOO je více než smíšený, nejen na první pohled to vypadá, že se zde více dbá na pohodlí a komfort návštěvníků, než zvířat, to je špatně.

Stánky s občerstvením, možnost projížďky na lodi, motorovém člunu, spousta suvenýrů, plyšové Pandy apod. Na druhou stranu neútulné výběhy pro zvířata, ty až na slony, žirafy či medvědy nelze vidět jinak, než za sítí čí mřížemi. To od nás neznáme. Ale což, Pandy jsme viděli, se zbytkem nic beztak neuděláme a berme to jako fakt.

Po zoologické následoval přesun do Letního paláce, tedy nejen turisticky vyhlášeného památního místa. Jelo se – jak jinak – metrem. Bylo již po poledni a tak nastal čas návštěvy restauračního zařízení za účelem oběda.

U stanice metra nedaleko našeho cíle bylo hospod a restaurací spousta, vybrali jsme si jednu klasickou, uvnitř velmi pěknou a útulnou. Po delší úvaze, co že pošleme za čínský pokrm do našich žaludků bylo rozhodnuto, Vašek s Marcelou a Martinem dají nudle s vepřovým masem a Petr kuřecí cosi, co na obrázku v jídelníčku vypadalo dobře a stejně tak tomu i bylo, když to číšník donesl.

Když se jídlo objednávalo, byl ze strany obsluhy vznesen dotaz, jestli nudle chceme pálivé či nikoliv. Odpověď byla jasná, nepálivé. U Petra tomu bylo jinak, toho se číšník optal, zdali méně nebo více pálivé, ano, objednal si méně pálivé.

Po zhruba patnácti minutách bylo jídlo na stole a již první sousto napovědělo, že s tou ostrostí pokrmů si zde vrásky nedělají. Nudle s masem, ostré to bylo jako čert, ale sníst se to dalo.

Vydatně tomu napomáhalo po psychické stránce pivo „osmička“, vícevoltážní tady moc nemají, takže spíše pito. Petrovo kuřátko, to byla úplně jiná liga. Ten i poměrně nahlas poté, když vložil do úst první sousto, se hezky česky zeptal, že jestli je tohle míň pálivé, jak pak asi může chutnat, i když to není ten pravý výraz, ta ostrá verze kuřecího masa se zeleninou.

Řeči o tom, že po takovém jídle člověku slezou vlasy, nehty či se s ním dá likvidovat nepřítel, to bylo jen konstatování přemíry pikantnosti pokrmu. Zlatý „mekáč“, i když zkusit se to muselo. Jíst hůlkami umíme, ale na oheň místo jídla si asi nezvykneme.

Po obědě jsme dali ve vedle stojící pekárně kávu a opravdu dobré zákusky v podobě koláčů a jiných nám známých věci vzali sebou na túru směr Letní palác. K bráně do areálu se došlo po zhruba pěti minutách chůze od restaurace. Potkali jsme cestou ten den i další „pouliční“ policejní budku, ta byla omajákovaná lépe a více, než několik aut složek IZS u nás doma najednou.

Proudící dav lidí udal jasný cíl naší cesty. Na parkovišti před vstupní bránou stála mobilní ošetřovna, jakou známe např. od ZZS Trans Hospital v podobě autobusu. Vzhledem k počtu návštěvníků nás nepřekvapilo, že tady něco takového je.

Po zaplacení vstupného jsme šli dovnitř. Jezero, nalézající se pod palácem, nás ohromilo stejně jako palác samotný. Tolik šlapadel v jednom místě ještě nikdo z nás neviděl a hned tak asi neuvidí. Cesta kolem vody byla plná turistů a návštěvníků, Letní palác na dohled.

Trochu problém byl však s WC, neboť v Číně je tomu i v tomto směru jinak, než my známe. Ale není nic, s čím si neporadíme. Pohled na překrásné stavby z období prastarých dynastií Číny byl bez nadsázky úchvatnou podívanou. Na člověka tady více než dýchl duch a doba velmi dávná.

Není divu, že je tato jednou již zcela zničená a posléze znovu postavená památka součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Po vystoupání schodů na vrchol k hlavní budově se naskytne pohled na celé jezero, náležící k paláci, v dáli vidíte panoramata moderního Pekingu, jedním slovem nádhera, ze které jsme se vydrželi kochat několik desítek minut.

Pak přišel na řadu vnitřek paláce, kde se sice nesmělo fotografovat, ale záběr ode dveří pořídit šlo. Je zde samozřejmě myšleno i na požární ochranu, co dva metry, to hasící přístroj, který by dokázal požár zvládnout již v zárodku, resp. s ním stále sloužící pracovníci správy paláce.

V této části je zakázáno samozřejmě kouřit a jinak rozdělávat oheň, což je pochopitelné.

Ale čas neúprosně běžel, před námi cesta metrem zpět do města, kde bylo nutno pořídit několik věcí a také pro polovičku výpravy lístky na rychlovlak (kam, to se dozvíte zítra). Jo, na podzemku jsme jeli rikšou. Poprvé. A samozřejmě po dvojicích.

Naše čtyřka se tedy rozdělila, Martin s Petrem vyrazili směr nádraží a Vašek s Marcelou do centra města na trhy a okukování cvrkotu a večerního života metropole.

Nedalo mu to a tak se zašli spolu podívat k hasičské stanici, o které jsme vám psali již před dvěma dny. Co kdyby byl výjezd, nafotí alespoň něco dalšího.

Hle, on opravdu byl, ale tak o minutu dříve. Jedna cisterna tedy frnkla pryč. Nu což, mrkneme se alespoň ke stanici, kde po ní zůstala otevřená vrata. Na dvoře v ten moment starší hasič ukazoval nováčkovi jak správně rozvinout a pak sbalit hadici.

Líná huba, holé neštěstí a Vašek se optal, jestli si může udělat foto. Bohužel čínský kolega neuměl ani slovo anglicky, což je zde naprosto normální u většiny lidí a tak měl cosi jako zamítavý postoj. Co se dá dělat, jdeme tedy pryč.

Po další chvilce okounění u stanice Marcela začala do Vaška hučet, ať to ještě jednou zkusí i s naší veletržní vstupní kartou. Stalo se, hasič začal být vnímavější, přes vysílačku zavolal svého velitele, který se po minutě dostavil a po vzájemném představení a vznesení požadavku povolil prohlídku garáže a jedné cisterny, co zde zbyla.

Jedná se o americký Spartan, původní čínská verze tohoto vozu zde již není. Tento vůz byl součástí dodávky celkem 22 kusů v roce 2010, kdy firma dodala pekingskému hasičskému sboru tuto techniku. Jakmile se najelo na společnou notu, hned bylo veseleji.

Velitel se rozhovořil o pekingských hasičích, výjezdech atd. Vašek mu na oplátku sděloval strasti tohoto povolání v ČR. Tou dobou byl po rychlém telefonu na cestě směr hasičárna také i Petr s Martinem, mající v kapse již lístky na rychlovlak.

Když se dostavila i tato dvojice, udělalo se několik společných snímků a pokračovalo se v debatě na hasičské téma. Přišla řeč nejen na automobily, zde dislokované, ale také na motocykly domácí provenience v požární úpravě. Ty jsou na stanici hned dva, jako hasící zařízení mají v zadním prostoru IFEX a používají se na výjezdy k menším zásahům, neboť se snadno dostanou skrz zacpané ulice.

Prvovýjezdovým vozem je cisterna ISUZU s taktéž místně vyrobenou nástavbou, jenž veze v sobě i technické vybavení. Americký Spartan Metro Star slouží obdobně jako naše CAS 32, tedy k dopravě vody, čemuž odpovídá i jeho strohé vybavení. Je rozměrově veliký a tak dle slov hasičů s ním není jízda přes přeplněné silnice a pak následná manévrovatelnost tím nejjednodušším.

Přišla řeč i na běžné vybavení, v Pekingu používají hasiči nomexové obleky a obdobu bot Ranger, přilby mají typu Rosenbauer Heros první verze, tedy ty, které používali u nás drážní hasiči. Hlavní velitelé mají červené, ostatní velitelé žluté, hasiči pak luminiscenční.

Samozřejmostí jsou opasky s lanem a požární sekerou. Někteří mají klasické opaskové, nyní se však přezbrojují na moderní sekerky, jenž jsou skládací a tvoří jakýsi multifunkční nástroj, připomínající vzdáleně naší VRVN.

Závěrem se probraly společné dotazy na téma služby atd. Profesionální hasiči a to nejen v Pekingu jsou vojáci z povolání, proto každou stanici jeden z nich hlídá ve strážní budce.

Nejinak tomu bylo i zde, kde se ještě během naší návštěvy jeden z kolegů stačil převléknout z pracovního stejnokroje do uniformy a šel na strážní službu. Vše zastřešuje organizace China Fire Services, ale službu konají vojáci, proto ta všeobecní ostražitost a odmítavost.

Podařilo se tedy prakticky nemožné, někomu to může přijít jako nic, opak je však pravdou, protože dostat se v Číně na hasičskou stanici je rovno zázraku. Čili velké poděkování Marcele, že do Vaška hučela a jemu za snahu, korunovanou tímto dílčím úspěchem. Největší poděkování si však zaslouží velitel ze směny na požární stanici nedaleko Zakázaného města, který návštěvu POŽÁRŮM.cz umožnil.

Z hasičárny se šlo zpět na trh, kde si Petr dal slíbené fritované brouky. Že toto nechutnalo jemu ani ostatním, je nasnadě. Jednak z důvodu, že si neustále vštěpujete do hlavy, co že to vlastně jíte, a pak i proto, že se jedná o pokrm pro Evropana věru zvláštní.

Beztak máme podezření, že je to zde jen jako atrakce pro turisty, kterým se pak místní smějí, co že to jedí, neb jsme neviděli žádného pekingčana, že by se tímto cpal. Ti jedí na tržišti nejrůznější ryby a maso, různě okořeněné a i vonící, to asi ještě zkusíme. Každopádně mámě za sebou v jeden den již druhou gastronomickou zkušenost se zdejším krajem.

Jinak na tržišti proběhl i nákup všech možných suvenýrů, opět za zdatného licitování o ceně, ve kterém dominuje Petr, ale i ostatní se již nenechají jen tak odbýt a spokojit se s první nabídkou. Je to tady asi tak trochu sportovní disciplínou.

Nastal čas velmi pozdního večera a naše výprava se chystala pomalu domů na hotel. Řekli jsme si však, že ještě zajedeme k jinému ubytovacímu zařízení, kde se podle našich informací mají již nalézat další exponáty v podobě hasičských vozů pro blížící se veletrh.

Cestování metrem a následná pěší chůze byla korunována úspěchem, technika akorát najížděla. Schválně, zdali poznáte, co je to za nástavbáře. Autor nočních fotek, Martin, vám vzkazuje, že to jsou hasičské auta ;-)

A zajímavost na konec. Jak jsme zjistili při hotelové nudě, tak hasiči v Číně mají v televizním zpravodajství jedné ze stanic svůj pravidelný několikaminutový blok, ve kterém informují o zásazích a činnosti Chinese Fire Services. Dokonce zde i běží reklamní spot na blížící se hasičský veletrh.

PS: Až budete v Číně jíst, nevěřte jim, že to nepálí. Zde je pikantní i sladké pečivo. Jo a nejezte brouky, mají z vás pak jen srandu ;-)