Osobnosti pražského hasičského sboru: Hasební mistr Josef Lammer sestavil cvičební řád a zajistil jednotné oblečení

Pražský Hasičský záchranný sbor letos slaví neuvěřitelných 160 let své činnosti. Za tu dobu prošly sborem stovky a stovky lidí. Od hasebních mistrů přes řiditele, cvičitele, náčelníky, až po dnešního ředitele. Každá doba měla své osobnosti.

Zastavme se dnes u jednoho z nich. Hasební mistr Josef Lammer, pražský rodák. Než se o něm rozepíši, zmíním se o době, než nastoupil.

Od 20.let 19.století nad požární bezpečností Prahy bděly tzv. Požární zálohy. Jednalo o skupiny lidí, soustředěných v některých obecních dvorech, jako byl např. dvůr ve Staroměstské radnici. Byli to lidé různých profesí, tesaři, kováři, zámečníci, kominíci. Velel jim praktikant hospodářského úřadu. Pochopitelně, zálohy nebyly patřičně vycvičeny, nebylo podle čeho cvičit. Kolikrát se stalo, že se zálohy vůbec nesešly nebo ve velmi malém počtu. A jak takové hašení vypadalo? Zálohy obsluhovaly stříkačky, hasit a zachraňovat museli domácí lidé. Dalším záporem bylo, že nebyla žádná mzda.

Jak to u požáru vypadalo, dokládá historický záznam z r. 1853 o požáru kartounky v Holešovicích. Továrna vyhořela. Důvod? Zálohy se vůbec nedostavily! Majitel pohrozil magistrátu soudními žalobami a tak se, konečně, někdo začal zabývat možností zřídit hasičský sbor z povolání.

Tím hlavním mužem byl tehdejší purkmistr dr. Vanka. Zkrátím to, během následujících tří let se v čele 30 mužů, kteří byli přijati, vystřídalo několik velitelů, od pánů Aloise Pasty, Johannese a Soukupa. Jednu vadu na kráse to mělo, ani jeden ze jmenovaných u požáru nemohl velet, bylo to v „referátu“ pracovníka hospodářského úřadu, nebo dokonce pana purkmistra. Podle toho to také vypadalo.

V únoru r. 1857 je jmenován do funkce hasebního mistra Josef Lammer, bývalý vojenský strážmistr. Jeho cesta k hasičstvu byla zajímavá. Jako voják narukoval do lombardského Milána, v té době rakouská kolonie. Milánský hasičský sbor byl na tehdejší dobu jedním z nejlepších v Evropě. Lammer se začal velice intenzivně zajímat o takovou činnost a jeho jmenování šéfem pražských hasičů bylo jen otázkou času. Praxi měl, byl důkladně obeznámen s problematikou, tak sem s ním!

Říká se, že každý začátek je těžký, i Lammer by mohl o tom povídat, kdyby ještě žil. Kromě vedení hasičů vykonával dozor i nad úklidem ulic, jednalo se o oblast Malé Strany, musel se starat o obecní povozy, kočí. Dokonce dohlížel na provoz obecních kuchyní a protipožární prevenci ve vojenských budovách, protože ty spravovalo město Praha. Že se musel dostavit ke každému požáru a patřičně velet, je jasné. Do toho přišla prusko-rakouská válka v r. 1866 a pražský hasičský sbor zajišťoval sanitní službu, jeho povozy převážely z pražských nádraží raněné do nemocnic.

Pan hasební mistr to vzal z gruntu do rukou a začal. Nejdříve sestavil cvičební řád, základ všeho, vydupal z magistrátu jednotné oblečení – plechová přilba, tmavě zelený vojenský kabát a šedé soukenné kalhoty. Hlavní věcí bylo, že ze čtyř obecních dvorů, kde byli umístěni hasiči, je stáhnul pod jednu střechu. Do obecního dvora v dnešní ulici U obecního dvora na Starém Městě.

Na nádvoří bylo cvičiště, tak se to rozjelo patřičným směrem.

Křest ohněm nebyl pro Lammera příliš šťastný. V Dlouhé třídě vypuknul 15. června požár. Lammerova četa sice dorazila včas, ale… zase to ale, 14 teprve měsíc cvičících nováčků nemohlo velký požár zvládnout a tak dům vyhořel do základů. Jeden z hasičů se málem udusil kouřovými zplodinami. Lammera to nezlomilo a do městské rady se patřičně „obul“. Sbor byl rozšířen na 80 mužů a pro zvýšenou ochranu hasičů zakoupeny přilby (kukly) s gumovým hadicovým přívodem čerstvého vzduchu. Takové prapůvodní dýchací přístroje. Navíc byla zakoupena nová stříkačka. Hasební mistr si nedal pokoj a dosáhl v r. 1865 zrušení povinnosti zametat ulice.

Historické záznamy praví, že se pan strážmistr staral o své ovečky příkladně. Od vybavení až po výcvik. Že vycvičil svůj sbor do téměř dokonalosti, svědčí i to, že po celou dobu jeho mistrování zahynul při výkonu povolání jen jeden hasič (hasič Václav Budějický při zřícení novostavby banky Slavie na Senovážném náměstí v březnu 1872). Dbal na bezpečnost práce svých lidí, sám to ale občas u sebe zanedbal. Je doloženo, že otevřením kohoutu v poslední chvíli zachránil před výbuchem parní kotel při požáru pily rytíře Lanny na Františku.

Možná, že by v klidu dosloužil, ale přišel 12. srpen 1881, požár Národního divadla. Do té doby většího požáru v Praze nebylo! Sbor byl sice vycvičen, ale tohle bylo nad jejich síly. Nejen jejich. Pozdější doba ukázala, že tady byly dost přeceněny možnosti sboru, od vybavení po zkušenosti s takovými plameny. Nicméně, hasiči dělali co mohli, uchránili vedlejší budovu Prozatímního divadla, kde se zachránila valná část vybavení. Za cenu tří těžce zraněných hasičů.

1881: Proč hořelo Národní divadlo? Dva zámečníci dostali týden vězení

Hledal se obětní beránek národní katastrofy. Našel se v podobě devětašedesáti­letého hasebního mistra Josefa Lammera. I dávalo se mu za vinu vše, od údajného pozdního vyjetí, hlásiče zahltily telegrafní ústřednu, účast hasičů na pohřbu svého kolegy, vyloučeno. Hasiči byli kasárnováni ve výše zmíněném obecním dvoře a pohřbu se účastnili pouze ti, kteří měli ten den volno.

Největší vina byla kladena za to, že nenasadil novou parní stříkačku. Přesto, že v Praze byla. Jenomže, v oné době nebyla zařazena – dnešní hasiči vědí, co znamená, že není zařazena. Ale nakonec přijela. Nedávno byl objeven dokument, že ještě následující září (1882) bylo jednáno s magistrátem o povolení zařadit stříkačku do výjezdu.

Lammer zklamán odchází… Počátkem roku 1894 ve věku 82 let definitivně. Můžeme směle říci, že byl zakladatelem moderního vedení hasičského sboru.

Díky, pane Lammře, díky.

Milan Krchov
archiv HZS hl.m.Prahy