Profesionální hasiči na stanicích tráví třetinu svého života, co dělají když nehasí?
Pomoc ostatním je hlavním posláním profesionálních hasičů ze všech stanic nejen v naší republice, pro které se toto poslání stalo povoláním.
Povoláním, které je přijímáno jako jedno z nejprestižnějších a které díky každodennímu mediálnímu zpravodajství znají lidé velmi dobře. Když hoří, hasič hasí, při dopravní nehodě vyprošťuje raněné z havarovaného vozidla, zachraňuje lidi a zvířata z výšky a z hloubky, z uzamčených a uzavřených prostor apod., ale co dělá hasič, když zrovna nezachraňuje?
Jedno rozšířené lidové pořekadlo říká: „Hasič leží, plat mu běží.“ Je to ale opravdu taková pohoda?
Výjezdoví hasiči, tedy ti, které můžete denně vídat při zásazích ve velkých červených autech, zabezpečují nepřetržitou pohotovost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce.
Aby bylo zajištěno pravidelné střídání a také odpočinek jsou rozděleni do tří směn A, B a C. Směna hasičům začíná ráno v 7 hodin a končí následující den ráno nástupem další směny.
Ranním nástupem na rozkaz začíná pro hasiče koloběh činností, který se někdy zastaví až při střídání směn. Převzít službu, zkontrolovat výjezdovou techniku, udržovat ochranné prostředky, provádět hospodářské práce, rozšiřovat a prohlubovat své znalosti a dovednosti a v neposlední řadě také zocelovat svoji fyzičku.
To je jen výčet činností, které se dějí na požárních stanicích mimo samotné výjezdy k požárům, dopravním nehodám nebo jiným zásahům.
Aby mohli svoje povolání vykonávat kvalitně je jednou z každodenních povinností hasičů odborná příprava jak teoretická, tak praktická. Neustále je potřeba se seznamovat s novými pracovními postupy, předpisy a metodami, možnostmi spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému.
Teoretické znalosti získané na učebnách jsou prohlubovány při praktickém výcviku. Potápěči a vodní záchranáři cvičí na řekách a vodních nádržích, lezci na lezeckých stěnách, skalách, případně na výškových budovách a stavbách.
Řidiči hasičských vozidel musí každý měsíc najet předepsaný počet kilometru, aby se zdokonalovali v řidičských dovednostech a za každých okolností byli schopni ostatní hasiče dopravit bezpečně a rychle na místo mimořádné události.
Jedině díky pravidelnému opakování znalostí a procvičování praktických dovedností je hasič přípraven na řešení těch nejsložitějších situací, které musí při své práci řešit.
Ale jen vědět a umět nestačí. Nedílnou součástí každodenního života hasiče je také udržování a zvyšování fyzické zdatnosti. Základními aktivitami jsou běh, posilování, jízda na rotopedu.
Do fyzické přípravy jsou zahrnuty disciplíny TFA a také disciplíny požárního sportu, kam patří například běh na 100m s překážkami nebo výstup do 4. podlaží cvičné věže za pomocí hákového žebříku.
To, jak hasiči během roku přistupují k odborné a fyzické přípravě, se samozřejmě zúročí při zásahu, ale také při fyzických testech a přezkoušení odborné způsobilosti, které každoročně musí podstoupit, aby mohli svoje povolání vykonávat.
Mezi tím vším vzděláváním a zvyšováním kondice musí hasiči myslet také na údržbu techniky a stanice, včetně jejího okolí. Sekání trávy, vytírání podlah, mytí vozidel, to všechno musí během své směny zvládnout, aby mohli hodinu před půlnocí ulehnout do postele konečně odpočívat.
Hlas poplachu však někdy přeruší noční spánek a hasiči musí do dvou minut vyjet k mimořádné události. Někdy se vrátí do postele za půl hodiny, někdy se tam už za celou noc nedostanou.
Hasiči na požárních stanicích tráví třetinu života, jsou jejich druhým domovem a často místem, kde tráví Vánoce, Velikonoce nebo svůj narozeninový den. Důvěra, přátelství a opora jsou velice důležité nejen v těchto dnech, ale zejména při reálných zásazích.
redakčně upraveno na celorepublikovou působnost
kpt. Ing. Leoš Janáček
oddělení IZS a služeb
HZS Olomouckého kraje
