DVA PROUDY: Vyhláška o technických podmínkách požární techniky a její smysl

V dnešním názorovém střetu se nám sešly dva pohledy na Vyhlášku o technických podmínkách požární techniky.

Vyhláška je dobrá a má smysl

Ačkoli uznávám, že žádný předpis nemůže být ideální, považuji zmíněnou vyhlášku za dobrou, odvedeno ke školství – dal bych jí dvojku.

Poměrně rozumně usměrňuje nejen vzhled, ale především provedení, vlastnosti a vybavení, které by měla hasičská cisterna mít. V návaznosti na to je pak možné tvořit požární poplachové plány a podobně.

Bez ní by brzy vznikl cirkus a chaos, ve kterém bychom se nikdo nevyznali. Ostatně můžeme to vidět i dnes, kdy především dobrovolné jednotky při opravách své techniky vyhlášku bezostyšně porušují a nejsou schopny vozidla ani správně nastříkat, což je při opravě ta nejsnadnější záležitost a správně nastříkaná cisterna nestojí ani o korunu víc, než ta, která je barevně špatně. Výsledek působí mnohdy hrozivě.

Ano, v některých věcech je vyhláška nedostatečná, vybrané pasáže jsou dvacet let staré a nevyvíjejí se, ale proto ji ještě jako celek odsoudit nemůžu.

Vyhláška je k ničemu, plná hloupostí

Vyhláška o požární technice je byrokratická otravnost. Nevidím důvod k tomu, abych si – pokud na to mám peníze – nemohl na auto dát třeba deset majáčků a místo bílého pruhu udělat mnohem viditelnější žlutý. Auto patří obci, obec za něj platí, může si podle mě pořídit co chce.

A vybavení vozu? To si přece nastavím sám, podle lokálních potřeb. Lidé, co sedí za stolem a vyhlášku tvoří, přece nemohou vědět, jakou výbavu kdo v republice potřebuje.

Při cestě k zásahu potřebujeme být vidět a slyšet, každé světlo navíc a každá silnější siréna je jen přínosem. To samé platí o odrazkách, proužcích i odstínech barev.