Lukáš Krpec se zúčastnil závodu Ironman na Havaji, triatlonu se na světové úrovni věnuje již osm let

Hranický Lukáš Krpec je profesionální hasič na stanici v Novém Jičíně a triatlonu se věnuje osmým rokem. Pod svá trenérská křídla si ho vzal slovenský výsadkář Karol Džalaj a jejich spolupráce přináší plody. Vloni se na Ironmanu ve Walesu čtvrtým místem v kategorii 30–34 let kvalifikoval na havajský šampionát.

Pojďme k tvému životnímu sportovnímu vrcholu. Zúčastnil jsi se závodu snů v ironmanské mekce na Hawaii. Kde se ti povedlo vyjet si kvalifikační slot?

Nominoval jsem se již minulý rok ve Walesu. Byl to první pokus, a jelikož náklady byly dost vysoké, tak předem bylo jasné, že to bude i můj poslední pokus. Speciálně na závod jsem se nepřipravoval. Po Slovakmanu, kde jsem si zajel osobák, jsem chtěl stihnout ještě jeden dlouhý triatlon v sezoně.

Zvažoval jsem závod v Polsku, kde jsem již byl před pár lety a náklady na závod jsou relativně nízké. Ale dobrý kamarád a zároveň můj trenér Karol Džalaj mi navrhl, abych konečně zkusil nominaci na Hawaii a jel s ním do Walesu.

Když se přidala i moje manželka, bylo rozhodnuto. To se událo asi čtyři týdny před závodem, takže příprava na závod byla spíš důkladná regenerace po Slovakmanu a něco ještě trochu potrénovat.

S jakým cílem jsi šel na start světového mistrovství v ironmanu?

Poprvé mě napadlo nominovat se na Hawaii, když mi manželka říkala, že tam při studiu na vysoké škole pracovala a že by se tam opět ráda podívala. To byla moje hlavni motivace. Měli jsme v plánu, že si užijeme společnou dovolenou a třešničkou na dortu bude závod.

Ale nakonec jsem jel sám, takže jsem nejel užít si závod ani Hawaii, ale pokusit se prodat to, na co mám natrénováno. Udělat slušný výkon, za který se nebude muset stydět dcerka Natalka až bude větší. A taky rodina a lidi co mi fandí.

Jak ses cítil před startem, jak proběhla aklimatizace?

Cesta byla velmi dlouhá a náročná, ale aklimatizace proběhla myslím dobře, vyladění před závodem výborně – hodně jsem se snažil spát a odpočívat a v pátek před závodem jsem se už cítil velmi dobře a těšil se na závod. V den závodu jsem se cítil skvěle.

Jaká byla předstartovní atmosféra?

Atmosféra před závodem byla fajn, ale nějak moc jsem to neprožíval, soustředil jsem se na sebe, abych na něco nezapomněl, abych se rozcvičil, nechal se namazat opalovacím krémem (který byl pochybné kvality, dle spálenin po závodě), a byl včas na startu, abych měl co nejlepší pozici.

Plavání a kolo ti vyšlo skvěle, ale při běhu na 28. kilometru jsi byl stažen ze závodu, co se stalo?

Plavaní mi vyšlo nad očekávaní, i když jsem plaval jednu třetinu na 3 tempa nádech, což u mě znamená plavání s rezervou. V převlékacím stanu bylo tak husto, že jsem si plaveckou kombinézu od Blueseventy nechal omylem svlečenou jen do pasu – a to jsem zjistil po dvou kilometrech na kole :-) Což mě stálo nějaký čas na svlečení.

Ale to byl jediný problém na kole. Cítil jsem se skvěle. Až posledních 10 kilometrů, před druhým depem, jsem měl naznak křečí a neměl už co pít, tak jsem radši trochu zvolnil.

První dva kilometry na běhu jsem se trápil, pak jsem se rozběhl a docela to šlo. Ale na první obrátce, cca po sedmi kilometrech, už jsem začal mít velmi silné křeče v břiše a začínal jsem se cítit mizerně, nicméně jsem stále bojoval o slušné umístění.

Od 15. kilometru to už byl boj jen sám se sebou – zhoršovalo se to, měl jsem problém udržet rovnováhu, až jsem se dostal na odbočku k energy labu – a tam byla pro mě konečná. Někdo zavolal zdravotní vůz a doktor mi nabídl tabletku, po které se mi uleví, ale nebudu moci pokračovat v závodě.

Jelikož mi bylo hodně zle a nedokázal jsem si v danou chvíli představit ujít sám ani metr, tak jsem se rozhodl pro tabletku. Po závodě už jsem věděl, že se stačilo zašít na občerstvovačku a počkat až to přejde – a dokončil bych závod třeba za 14 hodin, ale popravdě – když jsem přestal bojovat o dobrý výsledek, tak motivace dokončit byla poloviční.

Velké zklamání?

Z toho, jak to dopadlo, jsem hodně zklamaný. Zvlášť když vím, že jsem byl perfektně připravený, vyladěný a závod se vyvíjel velmi dobře. První dva dny po závodě jsem byl hodně zdeptaný, ale s odstupem času se na to dívám jinak – jsou mnohem horší věci v životě, než nedokončený závod!

I když to stálo spoustu peněz a hodně úsilí v přípravě a tak dále. I toto je sport a život jde dál.

Jak se teď cítíš po zdravotní a fyzické stránce?

Dobře jsem se cítil už druhý den a litoval jsem, že si ten závod nemůžu dát znova! Teď mě napadá, co to vůbec bylo za tabletku, co mi dali :-)

Co cesta domů?

Cesta byla bezproblémová – společnost v letadle nám dělal Jack Daniels – takže se to dalo přežít :-) V Los Angeles jsme měli 10 hodin na další přestup, takže cestovní kancelář a průvodce v jedné osobě – Petr Vabroušek – nám udělal prohlídku města i s patřičným výkladem.

Nakonec jsme zamířili na pláž, kde jsme dali plavání v 17stupňovém moři s následným třicetiminutovým během na boso po pláži na zahřátí, což bylo super.

Domů jsem dorazil ve středu v noci a ranní uvítání mé dcerky Natálky bylo úžasné! Vítala mě, jako kdybych na Hawaii vyhrál! :-) V danou chvíli jsem úplně zapomněl na nepovedený závod :-)

Jaké máš další sportovní plány?

Teď si dávám volněji – pár týdnu po sezóně, během kterých se rozhodnu co dál. Jsem přihlášený na Challenge Roth 2014, který je zároveň MS hasičů. Jinak bych chtěl objet český pohár.

Motivaci a chuť do tréninku mám ještě větší než před Hawaií, ale uvidím, jestli to vymyslím tak, abych se mohl dále věnovat tolik triatlonu, nebo to budu muset razantně omezit.

Pokusíš se ještě někdy o další nominaci na Havaj?

Hawaii a nominace na ní je velmi finančně náročná, takže momentálně ji nemám v plánu. Ale cítím, že tam mám nevyřešené účty, takže uvidíme…

Tak hodně dalších úspěchů!

podklady: www.etriatlon.cz a archiv Lukáše