Konference Sebevraždy všedního dne: co my na to? Letos na ústřední téma dobrovolného konce života pod koly vlaku

Dne 15. 11. 2013 se konala ve Velké posluchárně Evangelické teologické fakulty UK v Praze již 4. mezioborová konference Sebevraždy všedního dne: co my na to? Konferenci pořádala Univerzita Karlova v Praze – Evangelická teologická fakulta ve spolupráci s Psychosociálním intervenčním týmem České republiky, Psychologickou službou Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru MV ČR, Cyrilometodějskou teologickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a Spolkem krizovců a humanitářů.

Konference měla vytyčené tři cíle:

• Sdílet zkušenosti se sebevraždou a postoje vůči ní z pozic osobních, profesionálních, teoretických i z pozic společenství a společenských. „Zajímá nás, jak to v sobě každý má, a nechceme téma sebevražd tabuizovat.“
• Pojmenovat otázky a dilemata v tomto hodnotově obsazeném tématu. „Je to každého svoboda“ vs. „Hodil/a to na mě“ vs. „Chci vám tím říct“.
• Připomenout a pojmenovat příslušnou míru osobní a společenské zodpovědnosti a solidarity. Je možné najít společná vodítka pro jednání před sebevraždou a po ní?

Celý program začal za pořadatele úvodním slovem dopoledního bloku Marek Bernard Růžička, jenž sdělil přítomným hostům, co bude následovat a také všechny vyzval formou minuty ticha k uctění památky těch, kterých se konference týká, ale oni se jí již zúčastnit nemohou. Poté se ujal slova první řečník. Tím byl strojvedoucí Martin Diák. Účastníkům sdělil své pocity, které měl v okamžiku, kdy jeho lokomotiva přejela na kolejích ležícího člověka – sebevraha, jak se dozvěděl později. Přímé svědectví o prožité události poskytlo důkaz, že profese strojvedoucího je náročná i na psychickou stránku věci.

Po něm následoval se svou řečí drážní hasič Franišek Kratochvíl z jednotky HZS SŽDC Plzeň, jehož úkolem bylo popsat to, co dělá on a jeho muži na místě takové události. Zřejmě nejhorší a zároveň i psychicky náročnou činností je odklízení ostatků osob z kolejiště s následnou očistou všeho, co je kontaminováno krví.

Kratochvíl dále popsal události, ke kterým se dostavilo i příbuzenstvo sebevrahů, což bylo pro jak hasiče, tak i vyšetřující orgány dráhy a policie poměrně stěžujícím faktorem při jejich práci. Pro HZS SŽDC však není u tohoto druhu události jen činností sběr ostatků, ale také samotné zajištění místa, zjištění stavu cestujících, jejich případná evakuace z vlaku, zajištění náhradní dopravy apod. Velitel zásahu pak také komunikuje s medii atd.

Třetí osobou, co na konferenci promluvila, byla matka slečny, která právě pod koly vlaku spáchala sebevraždu. Paní Zuzana popsala, jak se o tragické události dozvěděla a co následovalo po zjištění faktu, že její dcera již nežije. Její výpověď byla pro přítomné v posluchárně hodně drsným vykreslením toho, co si musela prožít, čím si musela projít s konečným faktem, kdy se neustále ptala, proč to její dítě udělalo. Na tuto otázku odpověď však nenalezla.

Čtvrtým a zároveň posledním dopoledním řečníkem byl pardubický novinář Jiří Sejkora, který o sebevrazích na železnici napsal poněkud necitlivý, i když v zásadě reálný článek s motivem toho, že svým činem způsobí problémy i spoustě dalších lidí, tím nemyslel jen rodinu. Pokud se někdo rozhodně ukončit svůj život pod koly vlaku, zapříčiní tím chod obrovského aparátu, drážní úřady, hasiči, záchranná služba, policie, způsobení zpoždění vlaku, tím jsou postiženi cestující, psychická ujma strojvedoucímu, nutnost řešení náhradní dopravy apod. Vše stojí nemalé peníze a úsilí zainteresovaných osob. Jaký názor máte na počin novináře, necháme na vás. Každopádně jeho článek byl tím, co určilo ústřední téma této konference.

Pote se rozběhla volná diskuze k přednesenému. V ní byl zmíněn také černý humor, jenž je nepostradatelnou součástí přirozené obrany člověka při podobné události, což potvrdila i paní Zuzana. Jeden z účastníků však poměrně razantně zastával názor, že se tímto jen projevuje neúcta k zemřelým osobám.

S tím však nesouhlasil nikdo a zareagoval plzeňský drážní hasič František Kratochvíl, jehož podpořil i na konferenci za server POŽÁRY.cz akreditovaný Vašek Porkát, bývalý dlouholetý velitel u HZS SŽDC. Jejich slova dále potvrdila i přítomná hasičská psycholožka. U hasičů a všech ostatních se skutečně nejedná o žádnou neúctu, jen se jednoduše brání prožité události. Oponent se na protest sebral, a i se svojí družkou opustil posluchárnu Evangelické teologické fakulty UK.

Toto jeho jednání překvapilo všechny přítomné, ale na svůj názor má samozřejmě právo. Pak následovala práce ve skupinkách na téma dopoledního bloku konference s následným vyhodnocením pověřených vedoucích, kteří názory jednotlivých skupinek přednesli veřejně.

Po obědě se pokračovalo v naplánovaném programu. Úvod přinesl studentské práce na téma policejních vyjednavačů a hasičských psychologů včetně týmů posttraumatické intervenční péče s poměrně nejednotným závěrem. Zajímavá byla o to více následná diskuze, která však byla již o poznání klidnější se závěrem, že je tato činnost prováděna adekvátně.

Následoval blok s názvem Sebevražda – jak se nás v HZS ČR dotýká? Začala ho přednáška vedoucí psycholožky HZS ČR plk. PhDr. Zuzany Vrbové, ve které zaznělo mimo jiné to, jak jsou v rámci pomoci u sebevražd školeni hasiči a jak mají jednat operátorky center tísňového volání v případě hovoru s možnou osobou, páchající či připravující svůj dobrovolný odchod ze života.

Po ní se ujala slova krajská hasičská psycholožka kpt. PhDr. Eva Biedermannová z Kladna, která sebou přizvala kolegu Martina Vondru – velitele družstva ze stanice Stochov. Ten je také specialistou posttraumatické intervenční péče a poděli se o svojí zkušenost při několika demonstračních pokusech o sebevraždu jedné a tatáž osoby.

Psychicky narušený muž se o sebevraždu skokem ze sloupu vysokého napětí ve Středočeském kraji pokusil celkem 4×. Ani jednou mu to nevyšlo, u první třech pokusů byl přítomný pávě Martin Vondra a u posledního zasahovala Eva Biedermannová. Ten se však od předchozích lišil, neboť v té době se jednalo o osobu, která spáchala pokus o vraždu, když pobodal svojí družku. Případ si vyřešila policie.

V diskuzi následně zaznělo několik dotazů, proč nebylo muži nějakým způsobem zabráněno, aby tyto pokusy nečinil znovu. V České republice však bohužel neexistuje žádný zákonný prostředek, který by tomuto dokázal zabránit a s platností nového Občanského zákoníku se situace ještě zhorší.

PhDr. Eva Biedermannová poté poukázala na způsob, jakým přistupovala k případu sebevraha na sloupu a potom popsala svojí práci u zcela odlišné události, kdy byla sebevražda ve spojitosti s vraždou dokonána. Jednalo se zejména o poskytnutí posttraumatické intervenční péče pozůstalým.

Závěrečný blok se týkal teologie. Přednášku na téma Bible o sebevraždách měl Dr. Ladislav Beneš z pořádající Evangelické teologické fakulty University Karlovy. Právě jeho zásluhou bylo jako ústřední téma zvoleno provedení sebevraždy skokem pod vlak

Po něm proběhla diskuze v malých skupinkách s ústředním tématem „Co z toho pro mě vyplynulo?“. Poté už jen shrnutí a závěr konference, která byla na dané téma mimořádně přínosná a poučná. Další se bude konat za rok.

Text a foto: Václav Porkát