Záchranáři se hádají

Už více než rok sleduji diskuse kolem vychvalované i zatracované linky 112. Sleduji, jak v řadě médií se snaží její zastánci i odpůrci patřičně zdůraznit svůj názor a řada komentářů již dávno opustila formát slušného slova nebo úcty k dialogu.

Názory se střídají a sama podstata tísňové linky 112 se pomalu vytrácí ze zájmu komentujících stran. A je úplně jedno, zda tím komentátorem je pan Černý nebo pan Bílý, protože diskuse už dávno není o faktech, ale o osobních bojích a o uhájení svých pozic. A tak, jak se pomalu celý problém zužuje, tak se i zapomnělo na to nejdůležitější, a to, že linka tísňového volání 112 je především pro veřejnost a ne pro hasiče, zdravotníky nebo policisty.


Mezi sebou řešíme nesmyslné slovní přestřelky, že jeden operátor předal hovor za deset nebo dvacet vteřin nebo jsme ochotni ztrácet energii v nekonečných debatách o (ne)schopnostech operátorů tísňových linek. Řešíme, kdo by byl rychlejší ve spojení kablíku u ústředny, či kdo má rychlejší telefonní linku. Hasiči třeba nedokáží účinně vysvětlit lidem, co je 112, zdravotníci z linky 155 zase nepřiznají, že jim operátoři 112 musí hovory cizinců překládat do mateřštiny. A přitom se všichni navzájem tak potřebujeme.

Člověk mimo Integrovaný záchranný systém je zmatený. Nerozumí mediálním přestřelkám záchranářů, nerozumí vzájemnému obviňování mezi zdravotníky a hasiči, nerozumí ani tomu, že vůbec nějaký problém mezi profesionály může být. A v podstatě ani nemá čemu rozumět. Nemá, protože on je tím klientem, který nabízenou službu potřebuje a jediné, co požaduje, je jejich příjezd a odborná pomoc. Nic ostatního ho nezajímá a ani nemusí zajímat.

Profesionální záchranáři přitom takto promarnili desítky minut toho nejlepšího mediálního času na tlachání o nedůležitých věcech, místo toho, aby tímto časem oslovili veřejnost a jednoduše ji poučili o důležitých a nutných krocích k úspěšné pomoci a záchraně. Jde nám o život člověka, kterému máme my všichni „záchranáři“ sdělit to opravdu důležité. To, co opravdu potřebuje vědět, a také to, co je důležité pro záchranáře, aby udělal.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

důležité – zavolat

Mezi správné zásady nepatří upřednostňování volání na jednotlivé linky tísňového volání, ať už mezinárodní 112 nebo národní 150, 155, 158 nebo 156, ale přesvědčení veřejnosti, že má v případě nouze volat okamžitě nebo co nejdříve to jde.

důležité – zavolat hned

Čas, který se ztrácí opožděným voláním, je mnohonásobně delší než vzájemné informování mezi záchranáři !!! Přepojování hovorů z jednotlivých tísňových linek na další záchranáře trvá vteřiny, někdy pár desítek vteřin, ale dlouhé minuty nebo i desítky minut ztrácíme právě u veřejnosti, která s voláním o pomoc otálí, je nerozhodná nebo nechce pomoci z obav o další peripetie.

důležité – zavolat co se děje

Klíčové jsou informace o tom, co se vlastně stalo. Je to jen pár jednoduchých vět, které musí oznamovatel sdělit operátorům záchranářů. Získat někdy takové informace je ale neskutečně těžké. Lidé jsou při oznamování ve stresu, nedokáží popsat, co se stalo, kolik je tam zraněných a někdy ani to, kde se událost stala. Před telefonátem je dobré se párkrát nadechnout, soustředit se a informaci si připravit. Zabere to jen pár vteřin, ale výrazně to zkrátí dobu příjmu oznámení na tísňových linkách.

důležité – mobilní telefon

Fantastické technické zařízení, které nám všem dokáže moc a moc pomáhat. Mít u sebe mobilní telefon a umět ho správně použít je základ záchrany sebe sama i ostatních. Moderní technologie umí využívat tohoto zařízení k lokalizaci volajícího, na tísňovou linku 112 můžete volat i v případě, kdy nemáte kredit, není k dispozici SIM karta, ale také v případě, kdy váš operátor nemá na daném místě signál. I tehdy se dá tímto malým přístrojem přivolat životně důležitá pomoc záchranářů.

důležité – pomáhejte do příjezdu záchranářů

Poskytujte první pomoc, požádejte o pomoc v okolí, snažte se minimalizovat hrozící nebezpečí – vypnutí elektrického proudu, plynu, vody nebo třeba klíčku v zapalování auta, můžete pomáhat s naváděním vozidel záchranářů do místa zásahu, buďte na spojení mobilního telefonu, poskytněte svědectví policii.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sleduji jednotlivé časy výjezdů našich záchranářů a porovnávám si je s dobou příjmu oznámení. S klidným svědomím proto mohu napsat, že naši operátoři linek 112 nikdy žádné tísňové volání nezdržovali a neprodlužovali. Proč by to také dělali? A tak praxe ukazuje, že jsme schopni odbavit standardní tísňové volání do jedné minuty nebo do minut dvou. Při náročné a těžké komunikaci s volajícím (senioři, cizinci, lidé v šoku nebo stresu) to bývá do tří minut.

Když se nad tím člověk skutečně zamyslí, tak si uvědomí, že se tady bavíme o práci v řádech desítek sekund. Záměrně opakuji, že desítek sekund. V případě předání hovoru na další složky Integrovaného záchranného systému jsou to jen další vteřiny, a nikoliv několik dlouhých minut.

Výjezd hasičů nebo zdravotníků je velmi rychlý, protože záchranáři jsou k výjezdu stále připraveni a jen čekají na signál. V současnosti jsme na samé hranici lidských schopností a zákonný výjezdový čas do dvou minut už prakticky nelze u záchranářů zrychlit. Jsou to limity, které jsou i jinde ve světě stejné. Těžko rychleji doběhneme do garáže, těžko rychleji nastartujeme auta a těžko rychleji otevřeme garáže. Opravdu nesedíme v nastartované cisterně v otevřené garáži a s nohou na spojce celých čtyřiadvacet hodin služby. Jsme lidé, nejsme stroje.

Zúžit problém záchrany lidského života na sekundy spojení telefonního hovoru mezi složkami záchranářů je až laicky trapné. Trapné proto, že tento čas je vůbec tím nejkratším časem, který v celé posloupnosti pomoci můžeme sledovat. No jen si to přeberte sami:

1. když se stane např. těžká dopravní nehoda, tak může klidně trvat i desítky minut, než někdo zavolá o pomoc. Proč ? Protože se na nehodu třeba nepřijde hned, protože svědek nehody otálí se zavoláním a neví si rady, protože třeba neví, že může použít mobilní telefon, i když nemá jeho operátor signál, nebo jednoduše proto, že si myslí, že už volal někdo před ním… Podobných případů znám z praxe stovky – uběhne pět, deset i dvacet minut, někdy uběhne i hodina

2. příjem tísňového volání – uběhne minuta nebo dvě, výjimečně tři

3. předání hovoru dalším složkám IZS – např. z linky 112 to zvládáme za pět až deset sekund (datová věta) nebo za dvacet až třicet sekund (linkové telefonní spojení)

4. vyjíždí jednotky záchranářů – např. u hasičů je limit do dvou minut

5. příjezd na místo události – události se nestávají přede dveřmi stanic záchranářů, ale většinou tam musíme přijet, a to někdy trvá deset až dvacet minut. Jsou případy, kdy nám to trvá půl hodiny, a jsou i případy, kdy nejsme schopni s technikou přijet a část cesty absolvují záchranáři pěšky – hodina i více času na cestě

Z tohoto přehledu si může každý udělat vlastní závěr. Prací odborníků a záchranářů by tedy měla být i snaha vysvětlit a přesvědčit veřejnost, jak je právě klíčové rychlé přivolání pomoci. Nikdo z profesionálů přece nezdržuje výjezd a dojezd na místo pomoci. Zároveň je nelogické chtít zásadně zkrátit čas předání informace mezi záchranáři (vteřiny) a nesnažit se zkrátit čas do momentu volání nebo příjezdu na místo nehody (desítky minut).

O to úsměvněji může působit tak často publikované přepočítávání lidského života na ztrátu času podle pravidla 1 min. = 10 % života. Nejen, že je to hrubě neobjektivní, ale v drtivé většině případů i zavádějící, což se týká i případů přímého ohrožení života. Smrt může v souvislosti s nehodou a těžkým zraněním přece nastat kdykoliv, od první vteřiny až do několika dnů i týdnů, a myslím, že tato vážená paní nechodí se stopkami v rukou.

Opravdu se chováme jako profesionálové?

mjr. Bc. Ivo Mitáček
tiskový mluvčí
HZS Zlínského kraje

-wap-