Jak se hasí na kanárské Fuerteventuře? Hasiči mají jen čtyři stanice, zato hydranty jsou skoro všude
Kanárské ostrovy jsou součástí Španělska, tedy i Evropské unie, ač to jejich poloha nedaleko Afriky vůbec nenaznačuje. Platí zde tedy španělské a unijní předpisy, včetně těch o požární ochraně.
Jak jsou v této zemi organizované požární sbory by vydalo na samostatnou knihu. Jen ve zkratce – to, že je u nás v každé vesnici alespoň jednotka dobrovolných hasičů, můžeme opravdu považovat za velký luxus.
Na Kanárských ostrovech, konkrétně na Fuerteventuře, o hasiče prakticky nezavadíte. Jejich velké stanice jsou zde pouze čtyři, z toho jedna je na místním mezinárodním letišti u města Puerto del Rosario. Jednotka, která má celkem 6 zásahových vozidel – z toho dvě záložní – z ní nemůže zasahovat mimo svůj hasební obvod.
Dobrovolná jednotka je zde jen jedna a to prakticky jen v „papírové“ formě. Fungující dobrovolný sbor je na sousedním ostrově Lanzarote.
Profesionální jednotky, spadající pod správní úřad ostrova, se nacházejí v přístavních městech Corralejo, Puerto del Rosario a Morro Jable. Menší stanice, pouze s technickým automobilem s omezenou požární výbavou, se nachází ve městě Gran Tarajal.
Odtud vyjíždí technika na všechny strany na poměrně velké vzdálenosti, když dojde k mimořádné události. Pomoc je zajištěna, dle místních přepisů je vše v pořádku, ale realitu si ruku v ruce s dojezdovým časem raději nepředstavujme.
Vzdálenosti mezi městy, kde jsou hasičské stanice, jsou následující:
- Corralejo – Puerto del Rosario 33 km
- Puerto del Rosario – Gran Tarajal 47 km
- Gran Tarajal – Morro Jable 49 km
Co se techniky týče, můžeme zde spatřit standardní prvovýjezdové cisterny na podvozku Mercedes-Benz Atego s požární nástavbou nejčastěji od španělské pobočky firmy Rosenbauer. Dále mají hasiči k dispozici výškovou techniku v podobě starších automobilových žebříků Metz či nových AZ Camiva, vše taktéž na Mercedesech.
Z ostatní techniky jmenujme dále velkokapacitní cisterny na 5500 l vody, jak jinak, než na Ategu a pak je ve vozovém parku ještě spousta nejrůznějších malých, povětšinou terénních vozidel pick-up s korbou, kde se nachází vybavení. To je hlavně určeno pro záchranné práce na vodě – vodní skútry, motorové čluny apod. Hasiči na všech stanicích mají také své sanitní automobily, které jsou využívány v případě výpomoci záchranné službě.
Na hasičských stanicích nenajdeme klasické garáže, veškerá technika stojí vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám venku či jen pod jednoduchým přístřeškem.
Samostatnou kapitolou jsou hasičské lodě ve všech přístavech. V Puerto del Rosario je jen upravený remorkér s čerpadlem a lafetou, stejná loď je i v Corralejo. Čistě hasičská loď je v přístavu Gran Tarajal.
Protože je systém hasičských sborů takový, jaký je, musí se o požární ochranu starat v mnohem větší míře místní subjektu a správci hotelových komplexů a resortů v jednotlivých letoviscích. Jak to vypadá v jednom z nich, se nyní podívejme.
V letovisku Caleta de Fusto, nacházejícím se přibližně 12 km od přístavního města, kde je mnoho hotelových komplexů, je tedy nahodilé požární zatížení a nebezpečí vzhledem k neustálému značnému počtu turistů veliké. Je to podobné našim rekreačním oblastem např. na Berounsku či Praze – západ. Stálých obyvatel málo, v sezoně nárůst rekreantů.
Na rozdíl od našich rekreačních oblastí sbor, a to ani dobrovolný zde nehledejme, základní zabezpečení musejí tak místní resorty a rovněž obchodní části řešit ve své režii.
Když jdete po ulici, narazíte prakticky na každém kroku na zavodněný nástěnný hydrant s hadici o průměru 25 mm o délce 20 m, zakončený turbo proudnicí, dále jsou tady hydrantové skříně s hadicí o průměrů 50 mm o délce 20 m, na jejím konci je rovněž turbojet. Tyto hydranty jsou nezavodněné. Jejich umístění je takové, aby se mohly v případě použití vzájemně překrývat, co je logický krok.
Naprosto stejný systém hydrantových skříní je i uvnitř hotelových komplexů. Zde jsou rozmístěny na stejnou vzdálenost v jednotlivých patrech a dvoranách. Navíc jsou úplně všude pověšené na zdech hasicí přístroje sněhové či práškové. Ty jsou určený pro počáteční zásah či k uhašení požáru malého rozsahu, aby nevznikla zbytečná škoda použitím vodního navijáku z hydrantu. Potud vše jistě známe všichni.
Věcí, která mě osobně velmi překvapila, nebyla ale hustota hydrantů a hasicích přístrojů. V hotelových resortech mají k zajištění požární ochrany další dvě skříně na zdech. Jsou plastové a průhledné z vnější strany a spadají do kompetence stálé požární hlídky, tvořené povětšinou recepčním či pracovníky údržby.
Co v nich je? Jedna skříň ukrývá vzduchový dýchací přístroj s panoramatickou masku s náhlavním křížem od Dispositivi Protezione Individuale D.P.I. a druhá skříň pak kompletní zásahový oblek – kabát + kalhoty, ušitý u Bristol Uniforms, dále zásahové rukavice a zásahovou ochrannou přilbu Casco. Jediné, co ve skříních chybí, jsou zásahové boty, což může být v případě požáru docela zásadní problém, když vezmeme v potaz to, jaká obuv se na Kanárských ostrovech nosí po celý rok vzhledem k letnímu počasí, jenž panuje i v prosinci.
Na můj všetečný dotaz mi odpověděl pracovník recepce s tím, že by byl problém s velikostí bot, ale že na recepci jeden pár mají, jen ho nedokázal zrovna najít. Ostatně i velikost zásahového kompletu není univerzální a hodnotím jí tak na L. Jak jsem se dále dozvěděl, v případě vzniku požáru si ochranné pomůcky může vzít i proškolená osoba nejen z požární hlídky. Kdo to ovšem je, zůstalo nezodpovězeno. V komplexech bývají dle předpisů, rozlohy a počtu pokojů zpravidla dva kusy od všeho, ovšem reálně tomu tak není všude.
Co se výcviku požárních hlídek týče, starají se o ně za úhradu místní hasiči či případně soukromé firmy, zajištující požární ochranu v podobě revizí a dodávek hasicích přístrojů či ochranných pomůcek.
Zabezpečení z hlediska požární ochrany je alespoň v tomto směru na Kanárských ostrovech, konkrétně na Fuerteventuře na dobré úrovni. Dle slov recepčních by tomu tak mělo být standardem i na ostatních ostrovech, což nemůžu posoudit, ale na druhou stranu není důvod proč tomu nevěřit.
Jinak pracovníci recepce jsou zodpovědní i za případnou evakuaci dle daných požárních poplachových směrnic a evakuačních plánů na jednotlivé resorty a údajně toto v nich provádějí formou cvičení nejméně jedenkrát za rok. Toto ale také nelze posoudit.