Nebezpečné bezpečí

Není tomu tak dávno co jsem se jako odborný referent oddělení prevence HZS hl.m. Prahy zúčastnil kolaudačního řízení takového menšího prodejny kdesi v Praze, společně se zástupci stavebního úřadu a hygieny. Cílem tohoto kolaudačního řízení bylo uvedení této prodejny do trvalého užívání. Začátek řízení probíhal poměrně slibně, vlastník prostor předkládal požadované doklady (projekt skutečného provedení stavby, revize elektro, revize plynu, atesty k požárním dveřím, revize přenosných hasicích přístrojů atd.).

Po provedení kontroly dokumentace, která byla shledána jako vyhovující se přešlo k samotné prohlídce prostor budoucí prodejny. Vše se zdálo být v nejlepším pořádku, až na jednu maličkost, kterou jsem nemohl nechat bez povšimnutí. V zadní části prodejny, která sloužila jako zázemí pro personál, byly požární dveře, které vedly do chodby domu, ve kterém .se prodejna nacházela. To, že dveře byly požární, bylo zcela v pořádku. Nebylo však v pořádku to, že se nacházely za ocelovými mřížemi zamknutými třemi masivními visacími zámky
Při nahlédnutí do projektové dokumentace, jejíž součástí bylo požárně bezpečnostního řešení stavby, bylo zjištěno, že tyto dveře byly vytvořeny nově, z důvodu nutnosti zřízení druhé únikové cesty. Myslím, že i laika v této chvíli napadne, že přes ocelové mříže se třemi visacími zámky se dá velice těžko utíkat. Stačí si představit, jak se asi chová člověk, za jehož zády plápolají plameny a kolem něj se hromadí dusivý kouř. Určitě nemá chladnou mysl, se kterou by byl schopen nalézt klíče a rychle je zasunout do visacích zámků.
Na můj dotaz, proč jsou tyto dveře takto neprůchodně zajištěny mi bylo odpovězeno:

1. Jedná o ochranu, protože je v naší republice hromada nenechavých rukou, které si stále myslí, že všechno patří všem.
2. Toto bezpečnostní opatření bylo navrženo pojišťovacím agentem.

Tyto názory jsou podnětné k dalšímu zamyšlení, nic však neměnily na skutečnosti, že tento způsob zajištění dveří je v plném rozporu se schválenou projektovou dokumentací. Verdikt z mé strany byl jasný. Takto zajištěné dveře jsou nepřípustné, neboť brání volnému úniku osob z prostor prodejny – jedná se tedy o závadu bránící užívání prodejny. Mříž musí ze dveří pryč.
Vciťme se však nyní do kůže onoho vlastníka. Z hlediska požární ochrany zřídil druhou únikovou cestu a osadil požární dveře. Požadavky z hlediska požární ochrany splnil. Protože si byl vědom i dalších rizik rozhodl se dané prostory pojistit. I přišel pojišťovací agent s tím, že dané prostory pojistí, pokud však nebudou provedena určitá bezpečnostní opatření, bude pojistné hodně vysoké. A protože daný vlastník s podnikáním teprve začínal, samotná rekonstrukce byla dost finančně náročná, nelze se divit, že chtěl platit co nejmenší pojistné. Přistoupil tedy k nejlacinějšímu způsobu „bezpečnostního“ zajištění dveří – osazení ocelových mříží. Dovedete si představit jaký zmatek měl vlastník v hlavě, když jsem mu rozhodnutí sdělil. A jak to dopadlo? Mříže byly odstraněny a prodejna byla opatřena EZS.