Vyražené dveře
Příběh o hromadě hořícího dřeva na Starém městě, vykopnutých dveřích, rozčíleném majiteli domu a o tom, co se stane, když s hasičským družstvem nepřijedete od Švédského velvyslanectví. Příběh je pravdivý, ale zúčasněné osoby jsou záměrně utajeny.
„Hoří u mě na zahradě“, tak nějak zněla první slova majitele domu, vyslaná směrem k hasičům. Jednotka na místo dorazila záhy. Ohnivá záře v blízkosti rodinného domu vypadala hrozivě a nebezpečně i přesto, že se jednalo o hromadu vyschlého palivového dřeva. Před ohnivou zrůdou stojí malý človíček se zahradní „hobby“ hadicí v ruce. Tlak vody je až neuvěřitelně velký, ovšem s porovnáním velikosti ohně směšný. Pan majitel trpělivě čeká na příjezd jednotky směrem od Švédského velvyslanectví. „Vždyť jsem to asi třikrát zdůraznil, abyste najížděli od Švédského velvyslanectví“ říká mi snad padesátkrát v průběhu celého zásahu. Má k tomu důvod. Hasiči ve své horlivosti použili buchar a vyrazili dubové dveře do domu. Překvapený majitel, čekající hasiče od Švédského velvyslanectví, uvidí hrdiny jdoucí skrze jeho celý dům a tahající „tkaničky“ směrem k hromadě suchého dřeva. Zásah to byl vskutku efektní vč. profesionálně vyražených dveří. Plameny šlehaly až k oknům domu, hasiči jednali rychle a bezprostředně a o Švédském velvyslanectví jim nikdo neřekl. Rozhořčený majitel v tu chvíli zapomněl na nebezpečně hořící dřevo na jeho zahradě a jal se poměrně intenzivně domáhat náhrady za způsobenou škodu. Během jeho lamentování, nadávání a opakovaní vět o Švédském velvyslanectví hasiči likvidují požár. Hydranty na ulici opět nefungují a tlak v nich je menší než tlak v hobby hadici. Já s kolegy vysvětluji majiteli, že se stala chyba a že se to snad vyřeší pojistkou, kterou hasiči proti těmto případům mají. Jeho hněv však neustává. Zmírňuje ho až můj kolega, který začíná mluvit o výši pokuty za způsobený požár, když vedle teď už doutnající hromady dřeva bylo nalezeno ohniště s naměřenou teplotou popela 110°C. Majitel, vědom si své lži o nicnedělání na zahradě, začíná chladnout a o Švédském velvyslanectví mluví už jen sporadicky. Zmíněné dveře pravděpodobně miluje více než svou sestru, když prozrazuje, že na zahradě pálila dříví právě ona, nikoli on. Nakonec ale vše bere na sebe, situace se uklidňuje a věta „Měli jste přijet směrem od Švédského velvyslanectví“ zaznívá naposledy. Tím ale příběh zdaleka nekončí.V brzkých ranních hodinách se díky skrytému ohnisku a silnému větru požár rozhořel znovu. Přivolaná jednotka je překvapena, že jí nikdo nečeká. Staví žebřík do 1. patra domu, kde spí majitel. Právě asi prožívá nejhrůznější sen svého života, sen o ošklivých hasičích, kteří mu rozmlátili jeho krásné milované dveře. V tom se do snu ozve bouchání na okno, majitel mžourající tím směrem uvidí hasiče za oknem svého domu v 1. patře a ta „stvůra“ na něj křičí …„otevřete nám dveře !!!! okamžitě nám otevřete dveře !!!“…to nemůže být pravda, řekne si psychicky zhroucený majitel a noří se zpět do svých strašlivých snů o dveřích a Švédském velvyslanectví. Jednotka již déle čekat nemůže. Tentokrát opravdu přijela od Švédského velvyslanectví, ale přesto vyráží dveře…od branky u plotu.
Článek uveřejněn 11. 11. 2003
Martin Kavka
