Záchranáři z hor

Jednou ze složek IZS je i Horská služba ČR. Vypravili jsme se do jedné z jejich oblastí – do Jizerských hor, abychom zjistili, jak tato složka funguje.

Historie

Jizerské hory jsou nejsevernějším pohořím ČR.Horská služba pro tuto oblast vznikla v roce1953 a byla zřízena pro sezónu roku 1954. V příštím roce tedy zdejší oblast oslaví 50 let své působnosti.
Horská služba jako taková však vznikla již v roce 1933 pro sezónu roku 1934 a to v Krkonoších. Po té, co během 24 hodin zemřelo na území Krkonoš 7 lidí, rozhodli se zdejší hejtmani vytvořit skupinu záchranářů, kteří budou moci profesionálně pomáhat při lavinách, pátrání po ztracených turistech apod. Vznikla tedy „Horská záchranná služba“.
V padesátých letech se pak z „Horské záchranné služby“ stala „Horská služba“. Byl vytvořen nový znak, který po nedávném rozdělení republiky zůstal stejný jak v Čechách, tak i na Slovensku. Znak určitě všichni znáte, jen pro zajímavost horský hřeben, který je na znaku zobrazen, je Kriváň.

Činnost HS

Činnost horské služby se dělí na dvě hlavní období – letní a zimní.
V letním období se může zdát, že není horské služby třeba. Žádné laviny, zmrzlí turisté a tak podobně. Opak je pravdou. Čím dál více jde do módy horská cykloturistika. Zde vznikají někdy i velmi těžké úrazy, a to vzhledem k náročnosti terénu a podcenění vlastních schopností cyklisty. Pád ve 40 km rychlosti z kola do kamenitého příkopu není zas až takovou výjimkou a občas končí i smrtí.
Další letní náplní jsou horolezci. Pády k tomuto sportu patří a vzhledem k náročnosti terénu je mnohdy horská služba jediná, kdo může horolezce zachránit.
Kromě záchranařiny však patří k činnostem horské služby i prevence. Jsou to různá školení a vydávání doporučení ke správnému chování na horách, dále pracovníci HS na podzim provádí již přípravu na zimu, např. vytyčování tras. Zároveň probíhá i osobní příprava na toto období.
Během zimy je náplň více méně jasná. Kromě lavinového nebezpečí v Krkonoších a Jeseníkách patří k náplni práce ošetřování lyžařů, hledání zbloudilých turistů, kontrola horských tras apod. Statistika úrazovosti je vysoká, proto během naší čtyřhodinové návštěvy HS ošetřila 6 zraněných (naštěstí jen lehce). No a v zimě již probíhá příprava na léto.
Z oblasti prevence jsme byli osobně přítomni přednášce pro žáky základní školy, kteří byli na „škole v přírodě“. Pracovníci horské služby jim řekli nejen o tom, jak se správně chovat na horách, ale ukázali jim i techniku, probraly se základy první pomoci a také způsob, místa a prostředky oznamování mimořádných událostí.

Vybavení a technika

Každý člen horské služby má, obdobně jako u jiných složek, svoji osobní výstroj. Ta se skládá z lezeckého náčiní, samozřejmě oblečení a dalších pomůcek. Speciální lyže s „tuleními pásy“, teplé a kvalitní bundy a kalhoty s Gore-tex, čepice, helma, speciální boty. To je jen namátkově několik základních věcí.
Dalším základním vybavením je samozřejmě dorozumívací technika. Horské oblasti jsou celkem dobře pokryty signálem a pracovníci horské služby jsou vybaveni kvalitními vysílačkami Maxon, Ascom a Motorola. Ze své radiostanice se mohou dorozumět jednak se všemi hasičskými stanicemi v okolí, jednak se záchrannými službami, ale i s policií, vlekaři a samozřejmě i s jinými oblastmi horské služby. No a jako asi všude, i zde si své místo našly i mobilní telefony.
No a k vozovému parku horské služby. Kromě několika málo osobních vozidel VW Passat jsou zde samozřejmě vozidla speciální. Ani zde není moc peněz na více vozidel, takže vozidlo pro horskou službu musí umět plnit více úkolů. Samozřejmostí je vozidlo terénní. Někdy se od takového vozu očekává, že bude muset přepravovat více osob, někdy je potřebný transport zraněného, jindy zase je třeba odvézt nářadí a věci a nebo tyče k vytyčování cest. Takže se dají různě vyndávat sedadla a přepážky, umístit střešní nosiče a vybavení apod. Vozidlo zkrátka musí umět plnit funkci sanity (všechny vozidla homologována jako DRNR), mikrobusu i dodávky.
Takže zde můžeme vidět vozidla VW Transporter Syncro, nyní i nově vozy Land Rover Deffender (k těmto budou bližší údaje v rubrice „TECHNIKA“), samozřejmě sněžné skútry a dokonce i novou terénní čtyřkolku, nechybí ani sněžná rolba.
Vzhledem ke svému vybavení pak pomáhají hasičům, lékařům a policii s transportem osob a techniky do hůře dostupných oblastí. Zbarvení vozidel je tmavě modré s bílým pruhem.

Technika blíže

Jen velmi stručně:

- VW Transporter Syncro – obsah je 2.5 l, benzin, jak již z názvu vyplývá, jde o „čtyřkolku“. Vozidlo je homologováno jako sanitní vůz DRNR, s tím, že vzhledem k povaze typu činnosti HS je potřebný systém rychlé přestavby na mikrobus pro přepravu záchranářů do místa události, což lze velmi snadno docílit úpravou sedadel. Rovněž lze veškeré vybavení vyndat a použít vůz k přepravě záchranářského materiálu.
- Sněžné skútry – jde o pracovní verze firmy Bombardier kanadské produkce řady „Ski Too“ nebo „Lynx“. Maximální rychlost je 102 km/h, šířka pojezdového pásu je buď 50 nebo 60 cm. Jedná se o benzinovou verzi s motorem Rotax o výkonu 500 kw. Tažná síla je 500 kg, váha 280 kg.
- Sněžná rolba – Kasbohrer, má skříňovou nástavbu, která nabízí prostor k terénním instruktážím, možnosti odpočinku a občerstvení pro záchranáře.
- Land Rover Defender – typ 110 TD5. Tomuto vozidlu se budeme ve velmi brzké době blíže věnovat v rubrice „TECHNIKA“.
- Terénní čtyřkolka – jde opět o pracovní verzi kanadské firmy Bombardier modelové řady TRAXTER. Maximální rychlost je 62 km/h. Jsou vybaveny čtyřtaktními motory ROTAX o obsahu 500cm3. Tažná síla přívěsu je 500 kg, naviják umístěný vpředu má tažnou sílu 900 kg.

Služby

Pracovníci horské služby slouží normální službu přes den. Čas se liší od provozu vleků v oblasti a samozřejmě podle pohybu turistů. Přes noc se drží stálá služba vždy v jedné stanici v dané oblasti. Z každé další stanice pak drží zpravidla jeden pracovník hotovost doma. K dispozici má techniku (dle dostupnosti buď vozidlo nebo skútra), musí být neustále na telefonu a má i vysílačku. Pokud má jeho stanice zřízenou pevnou linku, má ji přesměrovanou k sobě. V každém stavení vědí telefonní číslo na stanici ve své oblasti. Pokud třeba turista toto číslo neví, výjezd se provádí přes tísňovou linku záchranné služby 155, která má o pohybu a vytížení horské služby v oblasti přehled. Takže dostupnost je zajištěna 24 hodin denně.
Ostatní pracovníci však stejně musí být k dispozici alespoň na telefonu, a to pro případ, kdy by byla třeba provést nějaká větší akce (pátrání po zatoulaných turistech, lavina atd.).
O vytíženosti HS svědčí i statistika, jen namátkově v roce 2000 ošetřila HS 5252 osob, v roce 2001 to bylo 4789 osob a v loňském roce HS ošetřila celkem 5738 úrazů.

Chcete se stát členem horské služby?

Základním předpokladem je samozřejmě výborná zdravotní a fyzická kondice. Samozřejmě je třeba mít perfektní znalost oblasti, umět skvěle lyžovat, jezdit na sněžném skútru, umět si poradit i bez cizí pomoci. Dále je třeba výborně ovládat lezeckou techniku (prakticky) a neméně důležité je i bydlet buď přímo na horách, pro které se hlásíte, nebo v jejich těsné blízkosti (těžko by jste jeli někoho zachraňovat třeba z Prahy do Jizerek). Poté se stáváte čekatelem, to trvá 2 – 3 roky.
Pokud toto všechno zvládáte, musíte projít náročným letním a zimním týdenním kurzem (každý zvlášť). Zde je „úmrtnost“ 90%.
Pokud jste prošli přes tyto kurzy, můžete si jít nafasovat věci. Stali jste se dobrovolnými členy. Pokud se uvolní místo, můžete se pak po nějaké době (asi 5 let) stát profesionálním členem horské služby. K tomu už ale budete muset zvládat i záchranu ve spolupráci s vrtulníkem, mít instruktorské zkoušky atd.
Bližší informace jsou na kterékoliv stanici horské služby.

Poděkování

Za vynikající spolupráci děkujeme:

- Manažerovi Horské služby ČR panu Zdeňku Barnetovi za zprostředkování exkurze,
- Náčelníkovi Horské služby ČR panu Jiřímu Brožkovi za vydatnou pomoc,
- Náčelníkovi oblasti Jizerské hory panu René Mašínovi za informace a
- Terénním pracovníkům Horské služby ČR panu Miroslavu Morávkovi a Richardu Kašťákovi za předvedené ukázky a taky za to, že nás z těch ukázek dovezly celé.

Kontakt: bližší informace o horské službě jsou k dispozici na jejich internetových stránkách www.horskasluzba.cz

Autor: Michal Procházka
Foto: Jan Kostík