Jak se z nutné opravy stala rekonstrukce

Není to titulek pro pohádku, jak se zdá, ale pro nás to do ní nemá daleko. Na začátku jsme začali uvažovat o generální opravě motoru na naší T 148 CAS-32. S tím samozřejmě spojené počítání financí, kde je vzít apod.

GO motoru vyjde cca na 100 000, takže to pro nás nebyl zase takový problém. Naše fantazie však nezná mezí, a tak jsme začali kalkulovat, jak by se daly sehnat další peníze, a co všechno bychom na tatře mohli ještě poopravit. Částka závratně stoupala, až se dostala na hranici 1 300 000 korun. To už jsme měli jasno, rekonstrukce motoru i nástavby. Město Klášterec nad Ohří nám vyšlo maximálně vstříc, přispělo částkou jeden milion, od sponzora, společnosti ČEZ jsme dostali 200 000 a z vlastního rozpočtu jsme přidali 100 000 korun. Teď už jen zbývalo rozhodnout, kam s ní. Na budoucí vzhled měl každý svůj názor, nakonec zvítězila hranatá nástavba s prolisovanými boky, takže tatra v květnu po výběrovém řízení putovala do firmy Hateco CZ, která jediná nám takovouto možnost za sehnané finance nabídla. Vzorem pro nás byla tatra hasičského sboru v Sušici (kdo si vzpomene na vůz s grafitem na bocích).

Tolik k historce, jak se z nutné opravy stala rekonstrukce. K samotnému vozu, rok výroby je 1979, takže už má něco za sebou, po výměně nádrže se její obsah zvětšil na 7 000 litrů vody, pěnidlovou nádrž jsme zrušili, pěnidlo vozíme v kanystrech na nástavbě. Nahoře se ještě nachází bedna na ženijní nářadí a savice, osvětlovací stožár, žebříky a bedna za kabinou pro věci posádky vozu. Zadní lafetu nemáme, místo ní se v zadním prostoru nachází elektrický naviják pro rychlý zásah a hned pod ním je uložené čerpadlo Macximum. V zadní pravé roletě jsou na výsuvném platu tři kusy dýchacích přístrojů Saturn S7 a tři náhradní láhve. V levé motorová pila, velké štípací kleště, kufr se zdravotnickým materiálem a kanystry s benzínem pro agregáty. V pravé přední jsou všechny potřebné armatury a hadice, do pravé je umístěna elektrocentrála Honda, uzpůsobená tak, že nemusí z auta ven. Na vyklápěcím platu jsou proudnice a sekery, za ním hydrantový nástavec, klíč a hasicí přístroje. Samotné ovládání je upraveno na vzduch, voda z nádrže a sání, ovládání plynu je předěláno na hydrauliku. Výtlaky jsou přemístěny do spodní části, čímž vznikly prostory pro všechen potřebný materiál. V kabině je samozřejmě ovládání čerpadla a také vody z nádrže pro přední skrápěcí lištu.
Pozn: takto podobně jsme v roce 2004 zrekonstru­ovali L 101 CAS-24. Je to jedna z možností, jak získat schopnou techniku za méně peněz.

Pro ty, jenž budou chtít kritizovat kombinaci hranaté nástavby s kulatou kabinou – nám se to tak líbí!

Filip Foukal
JSDH Klášterec nad Ohří
www.sdhklasterec.wbs.cz

-wej-