Smrt u Národního muzea

Ve čtvrtek ráno si ochoz u Národního muzea zvolil mladý muž jako místo své smrti.

V 7.33 ráno byla jednotka HZS Praha z centrální stanice vyslána k případu hořícího člověka. Na místě zjistili že mladý muž (1984) se polil benzínem, zapálil a skočil z ochozu u muzea na chodník. Byl uhašen před příjezdem hasičů svědky události pomocí kabátů a ručního práškového hasicího přístroje. Jednotka mu poskytla první pomoc a poté předala Záchranné službě. Nakonec zlikvidovala následky po hoření. Tolik oficiální zpráva.

Tyto případy vždy zasáhnou každého hasiče, zvláště pokud se jedná o tak mladého člověka. Pocit bezmoci nad ohořelým tělem je velmi nepříjemný a ani za léta služby se na něj nedá úplně zvyknout. Možná se to některým z mých kolegů (hlavně těm mladším ,,hrdinům") nebude líbit, ale silácké řeči u případu, či poté na stanici jen zakrývají smutek nad tím, že jsme již nemohli člověku pomoci. To je totiž naším hlavním posláním. Záchrana lidského života je vždy na prvním místě a i když víme, že ne vždy se to podaří, děláme do poslední chvíle vše co je v našich silách. Je pak na každém hasičovi, aby se s tím vyrovnal. V jiných státech mají pro podobné případy psychology nebo i kněze (USA), který poskytuje hasičům tolik potřebnou podporu v podobných krizových situacích. U nás není tato praxe příliš rozšířená. I když např. pražský sbor psychologa zaměstnává, nevím o nikom, kdo by jeho služeb využil.
Jen doufám že těch které už nemůžeme zachránit bude co nejméně.

Dodatek: pokud zde hledáte nějaké ,,senzační fotografie" pak hledáte marně. Náš server není jako některá média. S lidským neštěstím se setkáváme denně a necítíme potřebu takovou tragédii jako je tato ukazovat za cenu vyšší návštěvnosti.