Loučení spojky ze strašnické stanice

Dne 30. 9. 2007 prožil svojí poslední službu u směny A Hasičského záchranného sboru hl.m. Prahy Jirka Voříšek. Po více jak dvaceti letech služby odešla z řad pražské strašnické stanice jedna z živoucích legend.

Jirka Voříšek se profesionálním hasičem, resp. tehdy ještě požárníkem u Požárního útvaru Praha stal dne 5. 1. 1987, při nástupu mu bylo 24 let. Nastoupil coby nováček na centrální stanici Sokolská za směnu C. Později službu vykonával na smíchovské požární stanici č.7 a svojí kariéru u městských hasičů završil dne 30. 9. 2007 za směny A na hasičské stanici č. 5 – Strašnice.

Během mnohaleté služby se vypracoval na špičkovou spojku, pro neznalé to značí funkci hasiče, který naviguje řidiče CASky k případu a během něj podává informace na operační středisko. Tato funkce de facto dnes již oficiálně neexistuje, ale u pražských hasičů neoficiálně stále je. HZS hl.m. Prahy dobře ví, proč tomu tak je. Jirka si ve svých začátcích speciálně upravoval mapu hlavního města, tzv. almanach, což ostatně dělal skoro každý, kdo jezdil jako spojka. Postupem času se z něj stala legenda ve své funkci. Na spojce záleží mnoho věcí, usnadňuje se tím tak práce velitele, který toho má na starost beztak moc. Ano, to že tato funkce může na voze být, je dáno početním stavem HZS. Ale dost o spojce. Jirka je hasič tělem i duší, což dokazuje jeho mnohaletá příslušnost, přesně od roku 1978 ke Sboru dobrovolných hasičů v pražských Dolních Měcholupech, kde nyní působí jako velitel. Má nemalý podíl na jejich nové Scanii a samozřejmě i na výstavbě tamní nové zbrojnice.

Kromě jmenovaných věcí a standardních služebních činností se Jirka rád věnuje vaření, což u pražských hasičů neustále dokazoval. Nakrmit třicet hladových hasičských krků není snadná věc. S jeho kolegou, dnes VD, řečeným ,,Štáfa“ zasycoval strašnické hasiče směny ,,A“ hezkou řadu let. Ze služby odchází v době, kdy na HS-5 byla vybudována nová kuchyně… Kdo v ní asi bude vařit nyní? Jirkova poslední svíčková byla famózní…

Za svojí dlouhou kariéru u pražského sboru se zúčastnil mnoha zásahů. Z těch velkých vzpomeňme např. požár vinohradského pivovaru na sklonku léta v roce 2000. Při povodních v srpnu 2002, kdy Praze přijelo na pomoc velké množství hasičů z celé republiky, Jirka dal mnoha z nich šanci ocenit jeho kulinářské umění. Několikrát musel nasytit i více jak 50 hladových záchranářů, což byla práce nesmírná.

Bohužel legislativa je neúprosná a tak Jirka raději ukončil po téměř 21 letech kariéru profesionálního hasiče u pražského městského sboru a jeho další hasičský život se bude odehrávat u vojenských záchranářů na letišti Praha – Kbely.

Popřejme mu do jeho ,,nového“ hasičského života jen vše dobré. Jirko, děkujeme!

-wap-

PS: Znám Jirku osobně řadu let, mohu jen potvrdit, že je skutečně hasič tělem i duší, o kuchařském umění nemá cenu hovořit, měl jsem tu čest.