Letecká hasičská služba

Letecká hasičská služba je ve vyspělých státech považována za naprosto nezbytný doplněk pozemních požárních jednotek. Nejinak je tomu dnes i v ČR, ačkoli má zdejší letecké hašení mnohem kratší historii. Použití letecké techniky k likvidaci požárů zejména lesních porostů plyne ze snahy co nejrychleji zabránit šíření požáru a eliminovat jej, což v některých případech bez pomoci ze vzduchu nelze.

Jakub Fojtík, Pavel Nehybka

První návrhy týkající se vybudování systému stanovišť pro letecké hašení těžko zvladatelných požárů padly na úrovni tehdejších federálních ministerstev vnitra a zemědělství již koncem osmdesátých let minulého století. Reálnější obrysy ale budoucí Letecká hasičská služba (LHS) získala až v první polovině devadesátých let. Poprvé se česká LHS oficiálně rozběhla v roce 1993. Velkou zásluhu na tom měly opět ministerstva vnitra a zemědělství. První jmenované jednalo za Hasičský záchranný sbor (HZS), druhé pak za vlastníky lesů (Lesy ČR, soukromí vlastníci). Vzhledem k malé rozloze naší země bylo nutné improvizovat. Oproti rozlehlým státům se jevilo výhodnější používat upravená letadla, která budou mimo LHS plnit i další úkoly. Samostatná hasičská letka, ačkoli bylo její zřízení zvažováno, se kvůli finanční náročnosti nedočkala realizace.

Rozdělení území pro potřeby LHS

Území ČR je v rámci LHS rozděleno do tří kategorií. První, značená „A“, je charakterizována větším množstvím lesů s vyšším rizikem požáru. Patří sem například Šumava nebo Krušné hory. Kategorie „B“ označuje oblasti s menším množstvím lesních porostů s vyšším rizikem výskytu požáru (např. Benešovsko, Opavsko). Poslední kategorie „C“ je „nejméně“ zalesněnou, přesto zde hrozí častý výskyt požárů (např. jižní a střední Morava). Rozdělení do tří skupin je dáno jak množstvím lesů a možností vzniku požáru, tak i výší možných škod. Tyto tři kategorie se dělí do celkem čtrnácti oblastí (A1 až A6, B7 až B10 a C11 až C14). Zpravidla se v každé oblasti nachází stanice LHS s potřebným vybavením. Stanice „A“ musí v době letecké pohotovosti disponovat jedním letadlem k výkonu hlídkové činnosti a jedním strojem k provádění hašení, na základnách „B“ a „C“ stačí jeden letoun. Stanice LHS musí být vybavena dostatečnou zásobou pohonných hmot, radiostanicí, telefonem, určenými dokumenty a mapami a potvrzeními o údržbě a pojištění letadla, stanice „A“ pak ještě zásobou smáčedla. Každá kategorie stanovišť má individuálně určené časy pohotovosti. Základny „A fungují od 15.3. do 31.10. , „B“ a „C“ od 15.4. do 30.9.

Všechny oblasti „A“ musí mít svou vlastní základnu, u „B“ a „C“ může být stanoviště společné. V současné době v ČR působí devět základen LHS (A1 Tachov, A2 Hosín, A3 Mnichovo Hradiště, A4 Jihlava, A5 Žamberk, A6 Holešov, B7 Plasy, B10 a C13 Zábřeh, C14 Znojmo) a dvě základny PČR LS (B8 a C11 Praha, B9 a C12 Brno). Původně používala LHS až 20 stanic, ale Ministerstvo zemědělství jejich počet z finančních důvodů zredukovalo. Snížením se podařilo stlačit náklady o 40%.
Vojenské újezdy a jejich odloučené celky spadající pod Ministerstvo obrany a Národní parky spravované Ministerstvem životního prostředí do LHS nepatří. V prvních oblastech zajišťuje hašení sama armáda svými vrtulníky. Do druhé oblasti může být po ohlášení požáru vyslán policejní vrtulník, rozhodne-li tak příslušné hasičské velitelství. Nezařazení zmíněných sektorů do LHS tedy neznamená, že jsou bez požární ochrany. Pouze hlídková a hasební činnost je v nich vykonávána jiným subjektem.

Organizační zajištění Letecké hasičské služby

Mimo zákon o lesích zajišťují LHS legislativně dva druhy dokumentů: Dohoda o spolupráci při zajišťování LHS mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zemědělství a Smlouvy o zajišťování LHS mezi Ministerstvem zemědělství a soukromým leteckým provozovatelem. První akt upravuje spolupráci s Policií ČR leteckou službou, která provozuje pravidelnou LHS ve čtyřech sektorech (B8, B9, C11 a C12). Policejní vrtulník lze po vyžádání OPIS GŘ HZS nasadit operativně na i celém území republiky i mimo stanovená období. Druhý dokument vymezuje nasazení soukromé letecké techniky. Soukromý provozovatel musí vzejít z výběrového řízení. Komerční společnost zajišťuje LHS ve zbývajících deseti oblastech (A1 až A6, B7, B10, C13 a C14). Financování LHS spadá do rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství.

Obsah Letecké hasičské služby

Zákon o lesích č. 289/1995 Sb. definuje LHS jako „…službu vlastníkům lesů, zabezpečovanou Ministerstvem zemědělství…“. Nevztahuje se, jak již bylo řečeno, na všechny lesní porosty na našem území. Vyňaty z ní jsou lesy v působnosti Ministerstva životního prostředí (národní parky) a území spadající pod Ministerstvo obrany (vojenské újezdy a jejich odloučené celky). Celkově LHS pokrývá plochu o rozloze 2 400 000 hektarů, což představuje cca 90% zalesněného území! Činnost LHS přesně vymezuje Směrnice GŘ HZS o hlídkové činnosti prováděné leteckou technikou a hašení lesních požárů. Podle ní lze LHS rozdělit do tří oblasti:
a) hlídkové lety za účelem zjištění lesních požárů s případným využitím k rekognoskaci zdravotního stavu lesních porostů, zejména výskytu hmyzích škůdců
b) lety za účelem ověření lesního požáru (lokalizace nahlášeného požáru, monitoring zdolávání požáru jednotkami PO, navedení jednotek PO k místu požáru)
c) lety za účelem hašení lesních požárů

Hlídkové lety (a) jsou prováděny na základě vyžádání příslušným zaměstnancem Lesů ČR, nebo Ministerstva zemědělství. Vyžadovány jsou podle podmínek, které by mohly usnadnit vznik nebo šíření požáru (meteorologické podmínky, stav vegetace, zvýšená návštěvnost lesů.
Ověřovací lety (b) nařizují krajská operační a informační střediska HZS (OPIS) pokud je potřeba prověřit nahlášený požár. Používají se neupravená letadla bez požární výbavy. Pokud OPIS usoudí, že bude třeba současně provést i hasební zásah, vyžádá si rovnou letoun s potřebným vybavením.
Hasební lety © slouží k samotné likvidaci požáru. Může si je vyžádat každý velitel zásahu, nebo OPIS GŘ HZS (přes něj se vyžadují i všechny lety u PČR LS). Velitel zásahu nemůže žádat letadlo přímo, ale přes OPIS kraje. OPIS má tak neustále přehled o použitých silách a prostředcích a v případě souběhu více žádostí určuje jeho pracovník prioritu jednotlivým požadavkům. Letecká technika se používá zejména u těch požárů, které jsou v terénu nepřístupném, nebo špatně dosažitelném kolovou technikou.

Letecká technika

Policie ČR používá k leteckému hašení vrtulníky s bambivaky. Letka disponuje třemi typy – o objemu 1000 l, 795 l a 465 l. První dva lze podvěsit pouze pod vrtulníky Bell 412 HP a EP. Nejmenší vak můžou používat i ostatní typy vrtulníků (EC 135 a Bö 105). Jeden 795 l vak obsahuje i dávkovač chemického smáčedla. To lze ale spolu s vodou přidat přímo i do ostatních typů. Vypuštění vaku obsluhuje operátor v nákladové kabině. Jako jediný subjekt v ČR používá Policie k vyhledávání požárů i termovizní kameru FLIR 2000 FN, nebo Ultra Force II/IIEP.
Armáda ČR používá k leteckému hašení upravené vrtulníky W-3A Sokol ze základny Praha-Kbely s bambi vaky o objemu 1 590 l. Jde o výrobek stejné firmy, jako u policejních strojů.
Soukromí provozovatelé používají celkem 15 letounů Antonov An-2, PZL M-18 Dromader a Z-37T/137T Čmelák/Turbo Čmelák. „Andula“ nese uvnitř trupu nádrž na 1500 litrů vody. Plnící hrdlo je na levé straně trupu před dveřmi. Vypouštění obstarává pilot. Dromader pojme ze všech typů nejvíce vody – 2500 litrů. Nádrž se nachází v centroplánu před pilotním prostorem a její vypouštění ovládá pilot. Čmelák unese v trupu za kabinou až 1500 litrů vody (některé stroje jen 1000 l). Vypouštění řídí pilot. Po přistání je ale nutné zavřít poklop nádrže na spodku trupu, protože po vypuštění zůstává otevřený.
Při všech letech v LHS používají stroje volací znak „FLORIAN“ a číslo příslušné stanice, vrtulníky pak „FLORIAN VRTULNÍK“ a číslo. Armáda používá vlastní volací znaky.
Ve světě existuje několik druhů speciálních požárních letadel a vrtulníků. Jejich provoz by ale byl (s ohledem na malý výskyt rozsáhlých požárů na našem území – ve srovnání se světem) vyloženě neekonomický. Mimo letouny kanadské společnosti Candair (např. typ CL-215 odvozený od americké pozorovací amfibie Catalina z druhé světové války) a ruské Běrjev (např. Bě-100) je na trhu i několik vrtulníků. Nejrozšířenějšími jsou verze Mi-14 Eliminator a Mi-26PŽ.

Letecké hašení

Hasiči používají leteckou techniku k vlastnímu hašení požáru, k zabránění opětovného vzniku požáru (dohašování), nebo k zamezení šíření požáru (shoz před frontu požáru). Pro efektivní letecké hašení je třeba provádět shozy hasiva v krátkých intervalech (obyčejně 5 minut). Velitel zásahu po domluvě s pilotem proto musí nedaleko požáru vybrat vhodnou přistávací plochu (vybírá jí letecký personál LHS, často jde o dráhy pro práškovací letouny). Na ní musí čekat nejméně dvě plné cisterny a další vozy HZS kyvadlově dopravující vodu tak, aby po přistání letoun nečekal zbytečně na zemi. U vrtulníků je situace jednodušší, nalézá-li se v okolí (nejlépe do 10 km) vhodná vodní plocha. Jako hasivo se používá čistá voda, nebo voda s přídavkem smáčedla (pěnidla). To snižuje povrchové napětí vody a zvyšuje hasební účinek. Při jeho použití dochází k úspoře vody o 30 až 50%.
Vlastní shoz z letounu probíhá při rychlosti 140 až 160 km/h ve výšce 20 až 60 metrů nad terénem. Při malé výšce hrozí zranění hasičů proudem vody, její kinetická energie ale zvyšuje účinnost hašení. Při velké výšce se zase část vody zachytí v korunách stromů. Přesný postup proto závisí na konkrétních podmínkách. Vrtulníky v málo zalesněném terénu létají rychlostí 100 až 120 km/h ve výšce 30 – 50 metrů, v hustě zalesněném prostředí pak při rychlosti 40 – 60 km/h ve výšce 20 – 30 metrů. Množství vody shozené na plochu 1 m˛ závisí na rychlosti a výšce letu, terénu a zalesnění. U letadel se pohybuje mezi 1,5 až 4 l, u vrtulníku při optimálních podmínkách činí až 9 litrů.
Před vlastním hašením provádí pilot kontrolní oblet požáru a okolí. Při něm sleduje rozsah a směr šíření požáru, překážky v daném prostoru (dráty, stožáry…) a možná ohrožení osob a majetku. Hašení se provádí zásadně ve dne. Problémem je dým v prostoru požáru, který znesnadňuje rozpoznávání překážek a může snížit účinnost motorů.

Plnění letounů

K plnění letadel se používají Cisternové automobilové stříkačky (CAS), nebo požární stříkačky. U nich je ale třeba zajistit přísun vody. Velitel zásahu po dohodě s pilotem vybere vhodnou přistávací plochu, u níž lze zajistit nepřetržitou dodávku vody. Její délka závisí na typu letounu (450 m u An-2, 500 m u Z-37T/137T a 600 m u M-18), šířka je u všech typů stanovena na nejméně 15 metrů. Plnění probíhá se spuštěným motorem stroje.

Plnění bambi vaku

1) plnění z vhodné vodní plochy – Pilot vrtulníku může naplnit Bambi vak bez asistence hasičů ponořením vaku do vhodné vodní plochy. Bambi má totiž na jedné straně závaží a po „položení“ na hladinu se potápí. Objem nabrané vody závisí na rychlosti vytažení (tedy na roztažnosti vaku). Při pomalém vytahování se naplní málo, při rychlém maximálně. Hloubka vodní plochy musí být větší než výška ponořené části vaku, tedy nejméně 1,5 metru. Při tomto plnění hrozí nabrání nečistot z vodní hladiny, které mohou při vypuštění zranit zasahující hasiče.
2) plnění z CAS – Postup je obdobný jako u letadel, pouze na konci hadice z cisterny se používá speciální plnící proudnice ve tvaru vodovodního kohoutu. Ohnutí na konci zpomaluje tok vody a plnění je i díky menšímu tlaku snazší. Vak se plní až po okraj (když začne přetékat). Při plnění je třeba zkušený personál – pro navádění vrtulníků i pro plnění. Při plnění vaku pomocí proudnic dochází při uzavření proudnic k velkému rázu na čerpadlo CAS a přívodní vedení. K zabránění poškození techniky je třeba správné komunikace mezi strojníkem CAS a vedoucím plnící skupiny. (včasné snížení plnícího tlaku). Dalším důležitým faktorem je zajištění dostatečného počtu CAS pro plnění, tak aby nedocházelo k výpadkům v dodávkách vody pro plnící stanoviště.
3) plnění ze zásobníku vody (Fireflexu) – jedná se o zásobník vody o objemu 40 000 l. Vrtulník nabírá vodu ponořením bambi vaku. Tento způsob plnění vyžaduje pouze personál pro navádění vrtulníku. Plnění z Fireflexu je rychlejší, nevyžaduje zkušenou plnící skupinu a není tu riziko poškození CAS. Složený Fireflex je přepravitelný na přívěsu k osobnímu automobilu. Tento způsob plnění se běžně využívá na Slovensku. Nacvičuje jej nejen policejní letka, ale i civilní provozovatelé (např. ATE s Mi-8 a UTAir Europe s Mi-8/Mi-171).

Současný stav LHS v ČR

V dnešní době se nedaří uzavřít patřičné smlouvy s civilním provozovatelem. Výhled do budoucna je neradostný a zdá se, že ani letos nebude LHS smluvně zaštítěna. Civilní provozovatelé sice létají, ale nejde o plnohodnotný provoz. Policie je využívána v nejvyšší možné míře. Podobná situace nastala již v předchozích letech. Například v roce 2006 se podařilo patřičné smlouvy podepsat až v červnu, o rok dříve vůbec a v LHS sloužila pouze PČR LS (naštěstí šlo o rok s malým množstvím velkých lesních požárů). Zároveň probíhají jednání ohledně začlenění Armády ČR do systému LHS. Její stroje by měly hlídat nejméně dva sektory. Toto řešení by zajistilo „omezenou celorepublikovou“ LHS i bez civilních subjektů. Vojáci mají s hašením také zkušenosti, protože protipožární ochranu vojenských újezdů zajišťují sami. Například v roce 2006 likvidovali za pomoci vrtulníku W-3A Sokol požár v újezdu Hradiště.
Odhlédneme-li od těchto spíše administrativních a byrokratických problémů, je český systém letecké hasičské služby v porovnání s ostatními státy velmi efektivní organizací. Vzhledem k tomu, že provoz čistě hasičské letecké jednotky by byl nad finanční poměry země, podařilo se u nás vhodně využít stávajícího civilního i státního leteckého parku k této vysoce důležité činnosti.


Srovnání se SR

Pro srovnání se nabízí Slovensko. Zde zajišťovalo LHS prioritně ministerstvo vnitra se svými Mi-171. Po rozsáhlých požárech v roce 2000 ve Slovenském ráji byl celý systém zdejší LHS přebudován. Tehdy se totiž ukázalo, že MV vzhledem k dlouhodobým odstávkám vrtulníků Mi-171 (často létá jen jeden stroj) na zvládání lesních požárů nestačí. V lednu 2001 proto vláda uložila ministrovi vnitra, aby vypracoval a uzavřel dohodu s Ministerstvem obrany týkající se společného nasazení letecké techniky při hašení rozsáhlých požárů a poskytování pomoci při jiných mimořádných událostech. Ani toto řešení ale nezabezpečilo dostatek hasicí techniky a na provozu LZS tak participují i komerční subjekty (ATE s Mi-8, UTAir s Mi-8 a Mi-171, Techmont s Mi-8 a Aero Slovakia s Z-137). Papírový plný stav techniky počítá s tímto rozložením sil:
a) Na základně Bratislava – 4 vrtulníky Mi-171 patřící MV a 4 kusy hasicích vaků VSU-5A
b) Na základně v Prešově – jeden vrtulník Mi-17 patřící OS SR a jeden bambi vak o objemu 1590 litrů zapůjčený od státních hmotných rezerv
c) Na základně v Popradu – jeden vrtulník Mi-8 společnosti Air Transport Europe s bambi vakem o objemu 1250 litrů zapůjčeným od Okresního ředitelství Požárního zboru v Banské bystrici
d) Na základně v Košicích – jeden letoun Z-137 patřící společnosti Aero Slovakia s nádrží na 1200 litrů vody
V praxi i přes toto rozvržení sil létá místo čtyř policejních vrtulníků (nebo s nimi) buď vojenský Mi-17, nebo Mi-171/Mi-8 civilních firem.


Vymezení území pro kategorie A, B, C

Číslo území Sektor stanice Základna
A1 Krušné hory, Český les, část kladensko-rakovnické pánve Tachov
A2 Šumava, Novohradsko, Písecko Hosín
A3 severní Čechy, Krkonoše Mnichovo Hradiště
A4 Českomoravská vrchovina Jihlava
A5 Jeseníky, Orlické hory Žamberk
A6 Vsetínsko Holešov
B7 Plzeňská pahorkatina Plasy
B8 Benešovsko Praha
B9 Blanensko Brno
B10 Opavsko Zábřeh
C11 dolní Polabí Praha
C12 střední Polabí, Žďárské vrchy Brno
C13 střední Morava, Svitavsko Zábřeh
C14 jižní Morava Znojmo

Území vyňaté z působnosti LHS

Číslo území Oblast
A1, A2 Národní park Šumava
A3 Krkonošský národní park
A3 Národní park České Švýcarsko
A4, C14 Národní park Podyjí
B10, C13 Vojenský újezd Libavá
A1, B7 Vojenský újezd Hradiště
A2 Vojenský újezd Boletice
B9 Vojenský újezd Březina
B7, B8 Vojenský újezd Brdy
B8 Odloučený celek Dražice (Tábor)
B7, B8 Odloučený celek Nouzov
A1, B7 Odloučený celek Háje (Přeštice)
B8 Odloučený celek Kozí Hory
B8 Odloučený celek Slavkov u Brna
C12 Odloučený celek Borohrádek
A5 Odloučený celek Bruntál
A6 Odloučený celek Valašské Meziříčí
A6, B10 Odloučený celek Nový Jičín
C12 Odloučený celek Lipník
A3 Odloučený celek Chlum

Statistika hlídkových letů (zdroj www.mvcr.cz)

počet zjištěných požárů počet letů počet letových hodin
2000 70 743 723,64
2001 4 287 306,18
2002 8 388 415,11
2003 31 464 700,61
2004 21 221 290,19
2005 0 9 14,93

Statistika hasebních letů (zdroj www.mvcr.cz)

počet hašených požárů počet letů počet letových hodin
2000 10 196 37,91
2001 8 78 19,3
2002 3 43 10,92
2003 54 541 169,2
2004 6 18 21,2
2005 0 0 0

Základní technická data strojů používaných v české a slovenské LHS

Typ Bell 412HP/ W-3A/ Mi-171
Piloti 2 2 2
Pasažéři 13 12 24
Objem kabiny (m3) 7,3 6,7 21,94
Délka trupu (m) 12,7 14,21 25,4
Délka trupu s rotory (m) 17,1 18,79 18,4
Výška stroje (m) 3,5 4,2 4,3
Výška stroje s rotory (m) 4,7 5,13 5,7
Průměr nosného rotoru (m) 14 15,7 21,3
Průměr vyrovnávacího rotoru (m) 2,6 3,03 3,9
Hmotnost prázdná (kg) 2935 3850 7100
Hmotnost maximální (kg) 5397 6400 13000
Břemeno na jeřábu (kg) 270 270 300
Břemeno v interiéru (kg) 1450 2100 4000
Břemeno v podvěsu (kg) 2040 2100 3000
Maximální rychlost (km/h) 259 260 250
Cestovní rychlost (km/h) 235 243 240
Dostup – dynamický (m) 6100 6000 5700
Dostup – statický (m) 1060 2460 3980
Dolet (km) 687 737 495
Vytrvalost (h) 4,76 4,2
Motory – typ PT6T-3B PZL-10W TV-3–117VMA
Motory – počet 2 2 2
Motory – výkon (kW) 597 662 1636


Prameny:
Fojtík, J., Policejní vrtulníky, Praha: Naše Vojsko, 2007
Fojtík, J., Letecká hasičská služba, Letectví a kosmonautika, č. 9/2007
Směrnice pro hlídkovou činnost a hašení lesních požárů prováděné leteckou technikou
Konspekt odborné přípravy jednotek požární ochrany č. 1–3–03 Využití letecké techniky k leteckému hašení požárů lesních a travnatých porostů
Správa MV SR o príčinách a dopadoch lesných požiarov a o prijatých protipožiarnych opatreniach v 2005
Rescue report, 4/2006, Brno: IKARIA-CZ, 2006

-wap-