Na Mistrovství světa hasičů v horské cyklistice ve Švýcarsku se neztratili ani Češi

Švýcarsko je země zaslíbená nejen pro lyžaře, ale také pro cyklisty. Letošní mistrovství světa cyklistů bylo rozděleno na dvě místa. Závod horských kol se konal ve švýcarském Sainte Cruix a silniční závody se pojedou v srpnu v Rakousku.

Výprava na MS byla ohrožena hned od začátku, neboť komunikace s HZS MSK vyšla naprázdno a pánové z kraje nás sebou nevzali. Přesto jsme se nevzdali a obrátili se na starostu SDH pana Josefa Pudicha a s jeho pomocí jsme získali příspěvek na naši cestu a zbytek jsme si doložili a doufali, že se nám to vrátí formou dobrých výsledků.

Vyjížděli jsme v noci ve středu 25. 6. ve 22 hodin z Ostravy za deště. Byl to však dobrý tah, protože provoz na dálnici začínal slábnout a po půlnoci jsme již frčeli bez jakýchkoliv problémů kolem Prahy na Plzeň a dále k hranicím na Rozvadov. Sice stále pršelo a voda ve vyjetých kolejích naší skvělé dálnice nám neumožnila jet rychleji, ale to nám nevadilo, střídali jsme se za volantem a drželi dobrý průměr jak rychlosti tak spotřeby.

Cesta dále vedla přes Německo kolem Norimberku a Manhaimu. Tady už nepršelo a cesta byla o dost lepší. Pokračovali jsme na Štrasburk a Basilej. Tady jsme se rozhodli sjet z dálnice a přes francouzské území si to namířit kolem jezera Lac de Neuchatel do našeho cíle.

V závěru cesty jsme trošku bloudili, protože nás mapa směrovala na cestu, která ještě nebyla vybudovaná a tak jsme si popovídali s místními horaly, kteří nás navedli správným směrem a po 16 hodinách a 1380 km jsme dojeli do cíle.

Městečko Sainte-Croix nás přivítalo se sluncem nad hlavou. Je to lyžařské středisko položené ve výšce 1315 m n.m. Na okraji městečka jsou vybudované sjezdovky a běžecké okruhy.

Zaparkovali jsme u sportovní víceúčelové haly a jeli se na kolech trošku protáhnout a také shánět nějaké ubytování, které jsme neměli předem zajištěné. Dostali jsme se až na druhý konec městečka, kde se vše chystalo pro cyklisty.

Organizátoři pilně pracovali v místě startu a cíle a tak jsme se s nimi domluvili na nocleh, který jsme pak měli hned u trati. Ubytovali jsme se v horské lyžařské ubytovně, kde bylo také zázemí pro výdej čísel, kuchyně, úschovna kol a další. To už bylo k večeru a tak jsme povečeřeli a ještě stačili vyzvednout svá čísla na závod a šupky se pořádně vyspat.

Páteční ráno nás vítalo sluníčkem a někteří jezdci si již projížděli trať. Tak jsme se také přidali a dvakrát si objeli celý okruh, některé pasáže pak víckrát, abychom našli tu správnou stopu pro rychlou jízdu. Okruh měřil 8 km a převýšení na něm bylo 250 m.

Trať byla hezká, ale hodně těžká svými stoupáními a technickými úseky. V lese byly překážky v podobě useknutých břehů se skoky, jízda po velkých kamenech, kořeny a také klopené zatáčky. Stoupání vedla jak po šotolině, tak lesními i lučními cestičkami.

Po rovině se jelo pouze v prostoru startu a cíle a chvíli při průjezdu přes pastviny, kde se pásly krávy. V polovině trati nás také čekal velký dřevěný most, který vybudovali pořádající hasiči z kulatin. Byl pěkně šikmý a sjezd z něj prudký. Překlenul cestu, která vedla k parkovišti pro závodníky. Tam už stály karavany hlavně Francouzů, kteří tam byli již několik dní. Po projetí okruhu jsme ještě vyjeli do okolí a pak už kontrola kol a příprava na sobotní závod.

Den závodu mistrovství světa byl zamračený, lehký větřík, ale poměrně teplo kolem 17° C. Dali jsme si do depa, které bylo dvojité z obou stran trati, rezervní kola, nějaké nářadí a pití pro případ defektu. Takový závod jako je MS se nevzdává.

V první vlně startovali naše kategoriie. V 8:30 hod. masters 55–59 let + masters 60 a více let na tři okruhy a po 5 minutách startovaly všechny ženy na dva okruhy.

Hned od startu se nasadilo ostré tempo a kdo jej nezachytil neměl již šanci promluvit do pořadí na stupních vítězů. V kategorii žen se držela Pavlína celý první okruh ve trojici závodnic, které odjely zbytku pole. Po nájezdu do druhého kola se rozhodovalo v táhlém stoupání, kde se tato trojice roztrhla a každá závodnice již jela samostatně.

Vedoucí Belgičanka Sabine Bombaert nikoho nenechala na pochybách o své obhajobě titulu a navyšovala náskok až do cíle. Bojovalo se však o druhé a třetí místo. Pavlína svou soupeřku Francouzku Déborah Daguin dojela ve sjezdu a statečně se jí držela. V posledním stoupání měla však Francouzka více sil a Pavlíně znovu odjela. Tak to již zůstalo až do cíle.

Pavlína však měla 10 dní před MS virózu a nebylo vůbec jisté jestli na MS odjede proto si myslím, že její výkon byl skvělý a nebýt toho, mohla o to stříbro zabojovat.

V naší kategorii udávali tempo Francouzi a Švýcaři, kteří byli na domácí půdě. Já se hned od startu dostal do správného tempa a soupeře si hlídal.

Po prvním kole jsem již věděl kde mají soupeři slabiny a zkusil jsem jim nastoupit těsně před vrcholem stoupání tak, abych byl před sjezdem na špici. Ve sjezdu, který byl hodně technický, jsem si vytvořil náskok a pomalu jej navyšoval. Soupeři však spolupracovali a šlapali mi na paty.

Jelo se mi dobře a s pocitem blížícího se cíle jsem udržoval tempo a nedělal žádné zbytečné chybičky. Poslední prudké stoupání, sjezd a už jsem se dostal do prostoru před cílem. Po těle mi projel takový ten správný mrazivý pocit, chvíle, kdy si člověk splní některý svůj cíl, poslední metry a jsem v cíli. Na druhého v pořadí nakonec 44 vteřin což bylo víc, než jsem si myslel.

Chvíli po mém dojezdu do cíle byla první prudká přeháňka a během dalšího závodění se to opakovalo ještě dvakrát. Sice to bylo jen na 10–15 minut, ale i tak se trať promočila a další kategorie to měli o to těžší.

HZS MSK mělo další zastoupení v kategorii seniors II, kde Martin Krhůt vybojoval 8.místo a Leopold Hejneš 11.místo. V nejprestižnější kategorii seniors I skončil na 7.místě Petr Velička a Adam Kauer vydoloval v této kategorii stříbrnou medaili,čímž doplnil celou sadu pro ČR.

Závěrečné vyhlašování vítězů, předávání cen a dresů mistrů světa se státními hymnami pro vítěze probíhalo za potlesku početného publika a cvakání spouští fotoaparátů. Opravdu skvělý zážitek.