Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov a její hasiči

Přinášíme vám speciální díl našeho seriálu Požární ochrana na letadlových lodích. V tomto takřka vánočním dárku čtenářům serveru Požáry.cz od redakce nahlédneme tam, kam se nemá šanci podívat téměř žádný ,,civil“ a to na palubu jediné ruské letadlové lodi, která dnes nese jméno Admirála Kuzněcova.

Hasiči na jediné ruské téměř klasické letadlové lodi se jménem Admirál Kuzněcov mají oproti svým americkým kolegům mnoho odlišností, i když jsou určeni k plnění naprosto shodných úkolů. Dá se říct, že celá koncepce požární ochrany je ať už se taktiky či technického vybavení týká, je v mnoha ohledech zcela jiná.

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov

Samotná letadlová loď TAVKR – Ťaželnyj Avianesucij Krejser Admiral flota Sovetskogo Sojuza Kuznecov má stejný tvar úhlové letové paluby, jako lodě US NAVY či francouzská Charles De Gaule, oproti nim však letouny nejsou vystřelovány do vzduchu parními katapulty, ale startují z tzv. skokanského můstku. Přistání je ovšem stejné, letadla jsou zachycena lanem. I zde je tedy přistání tím nejnebezpečnějším manévrem, při kterém je vysoké riziko havárie. Ostatně se to v historii Admirála Kuzněcova, který se dříve jmenoval Tbilisi (projekt 1143.5), také několikrát stalo.

Historie lodi se datuje na počátek 80. let minulého století. Její kýl byl slavnostně položen v měsíci lednu roku 1983, na počátku prosince byl již spuštěn nevystrojený trup lodi na vodu v ukrajinských černomořských loděnicích Nikolajev. Po její dostavbě, která trvala ještě několik let, byla loď s konvenčním pohonem zařazena do zkušebního provozu. Původně měla mít pohon nukleární, jako její americké sokyně, ale sešlo z něj. Brzy nato na její letové palubě přistál první stíhací letoun Suchoj Su-27, jednalo se vůbec první přistání na lodi, při kterém bylo letadlo zachyceno lanem. Tento složitý manévr se trénoval a dosud trénuje na pouhém jednom letišti v SSSR, nyní na Ukrajině! Tamtéž se na postaveném skokanském můstku učili piloti vzlétat. Neobešlo se to samozřejmě bez nehod. Na lodi však vše musí proběhnout hladce, i když pochopitelně občas něco nevyjde a k havárii i přes veškerý výcvik a kázeň dojde. Na ukrajinském letišti byl jeden čas i organizován výcvik lodního personálu Kuzněcova včetně hasičů. V dnešní době není pro ruské námořnictvo lacinou záležitostí pronajímat si trenažér na Ukrajině, tak se uvažuje nad stavbou vlastního a to i z důvodu, že do budoucna by dle posledních informací námořnictva a i samotného Kremlu mělo Admirála Kuzněcova následovat několik dalších klasických letadlovek, plujících pod ruskou vlajkou!

V současné době je Admirál Kuzněcov v činné službě, spadá do Severní flotily a jeho domovským přístavem je arktický Murmansk. Na palubě se v operačním stavu nachází křídlo 16 x palubních bitevních letounů Suchoj Su-33 (Su-27 K), dle mnohých odborníků jsou to nejlepší bitevníky světa, proslavené manévrem Kobra, občas tam lze spatřit i Mig-29 v námořní verzi K či i nějaký ten tajný prototyp, dále jsou tam letouny Suchoj SU-25 UTG, vrtulníky Kamov Ka-27 a Ka-31 různých verzí v počtu celkem 24 ks. Brzy na palubu dle ruských médií přibude či již přibylo(?) křídlo (16 ks) letounů Jak-141 s možností kolmého startu a přistání, ač se o nich původně přestalo uvažovat. Loď pojme max. 60 letadel a vrtulníků. Je to o více jak 20 méně, něž pojmou soudobé letadlovky US NAVY, přesto je to dostatečné číslo, aby při tomto počtu letadel došlo sem tam k nějaké té mimořádné události na letové palubě. Z posledních havárii jmenujme nehody letounů Suchoj Su-33 či Su-25. Minulý rok (2006) pro změnu požár zachvátil velkou část páté paluby. Ovšem posádka lodních hasičů si zatím vždy s úspěchem poradila s každou mimořádnou událostí.

Když vezmeme v potaz, že samotný nouzový stav, vyhlášený na lodi během ,,netradičního“ přistání letounu, najdeme samozřejmě několik podobností s americkým systémem, záchrana pilota se provádí stejným způsobem, tedy za pomoci plošinky jeho vytažení z kokpitu, protipožární zajištění je provedeno za pomoci několika zavodněných proudů (jednotlivé proudy obsluhuje zpravidla dvojice hasičů, u US NAVY je jich na jednu hadici X…), v pohotovosti je hasičský automobil ZIL, který je stejný jako vozy této značky u suchozemských letištních hasičů a nese označení AA- 40, ochranu samotné paluby zajišťuje velké množství stabilních pěnových lafetových proudnic, jež jsou systematicky ve stejném odstupu rozmístěny po celé lodi. Většinu z nich obsluhují profesionální lodní hasiči, zbytek má na starosti proškolený a vycvičený palubní personál. Dodávka požární vody s pěnidlem je do lafet zajištěna pomocí vysokovýkonných čerpadel, pěnidlo je skladováno ve velkoobjemových tancích. U každé lafety je vždy během ,,lítání“ přítomná obsluha po celý čas pohotovosti. Její oblečení je dle priority zásahu, muži u lafet přímo na letové palubě mají protižárové obleky, hasiči v jiných částech lodi jen nomexový oděv.

Pěnové lafety jsou největší odlišností od amerických letadlových lodí, kde je vytvoření pěnového koberce zajištěno několika sty tryskami v letové palubě. Rovněž ruský požární automobil není na rozdíl od amerických P-16 resp. P-25 žádným speciálem, ale ,,obyčejnou“ letištní stříkačkou AA-40-(131)-139 na šestikolovém podvozku ZIL 131 s nástavbou Požmašína. Na lodi Kuzněcov jsou tyto automobily dva, z nichž je jeden v neustálé pohotovosti a druhý slouží jako záložní. V jejich vybavení najdeme čerpadlo na hasební látku, hadice a pěnotvorné příslušenství. Oproti pozemní verzi má lodní jen 2100 l vody, zato však 450 l pěnidla. Osádku tvoří dvojice hasičů, i když kabina je prodloužená pro osádku 1+6. Proč však vyvíjet nějaký extrahasičský lodní speciál, když máme téměř unifikovaného starého ZILa… Ruské hasiče na lodi snadno identifikujete, mají oranžovo-červené nomexové kombinézy a bílé ochranné přilby a to domácí ruské provenience, podobají se svojí konstrukcí typu Gallet. Při pohotovosti mají hasiči na sobě standardní protižárové obleky. Nutno podotknout, že lodní hasiči mají kromě ZILa, který je na lodi od dob jejího vzniku, nesrovnatelně lepší věcné prostředky a ochranné pomůcky, než jejich suchozemští kolegové.

Požární ochrana zbytku lodi je obdobná americké, tedy hasičské vybavení strategicky rozmístěno v podpalubí a hangárech, sprinklerový systém, i když ne tak dokonalý jako u US NAVY. Hasičský výcvik má také každý člen osádky, ovšem v menším rozsahu, než američtí námořníci. Speciální školení a vycvičenost má pouze četa profesionálních lodních hasičů, rekrutujících se ve velké míře z ,,pozemních“ hasičů a záchranářů, kteří viděli v práci u vojenského námořnictva větší perspektivu a jistoty, čemuž v dnešní době bohužel tak není, neb se nedostává peněz na nic. A to ani v Severní flotile s hlavním sídlem v arktickém přístavu Murmansk, kde najdete kotvit i letadlovou loď Admirál Kuzněcov.

TTD TAVKR Admirál Kuzněcov 063

výtlak: 65 000 t
délka na čáře ponoru: 280 m
celková délka: 300 m
max. šířka na čáře ponoru: 40 m
max. celkové šířka: 71m
rozměr letové (úhlové) paluby: d:205m, š: 23m, osa 5,5
délka ostrova: cca 60 m
ponor: 9,14 m
posádka: 2600 osob (námořníci, letecký personál, piloti)
pohon: 8 kotlů, 4 Parní turbíny
výkon: 150 000 kW
max. rychlost: 32 uzlů na 4 lodní šrouby
Výzbroj:

6× šestihlavňové kanóny ráže 30mm AK 630 proti ŘS
8× CADS-N-1
Proti ponorkám je určeny 2 desetihlavňové komplety RBU 12000
Raketový systém P-700 Granit(SS N 19 s možností nést jaderné střely, ty se však již nepoužívají)
Protiletadlový raketový systém SA-N-9
rok zařazení do výzbroje: 1986
rozměr střely:
délka: 3,5 m
rozpětí: 0,5m
dosah dálkový: 12 000m
dosah výškový: 10 – 6000m
Navádění střely povelové radiolokátorem
Bez opětovného nabytí je možné odpálit z lodi 196 střel

Letadlová loď Admirál Kuzněcov vstoupila letošní léto opět do činné služby, ve které nebyla několik měsíců díky její celkové opravě a modernizaci.

Na dalších plavidlech ruského námořnictva, která nesou letouny či vrtulníky, je požární ochrana na stejné úrovni, jako je na Admirálu Kuzněcovovi. Většinou se jedná o česky řečeno tzv. raketové křižníky, i když oficiální označení ve flotile mají rovněž TAVKR (používá se i označení TAKR, obojí je správně), z jejíž letových palub startují vrtulníky Kamov nebo letouny Jak-38 s možností kolmého startu a přistání (obdoba britsko-amerického letounu Harrier). Ani těmto plavidlům se nevyhýbají mimořádné události. V galerii najdete snímky havárie vrtulníku na letadlové lodi Kyjev či shořelý Jak-141 na palubě TAVKR Novorossijsk. Poslední lodí této kategorizace je poměrně moderní Admirál Groškov, který měl být původně téměř shodný se třídou lodí Kuzněcov (dle původních plánů třída Orel…), avšak zůstala mu jen úhlová paluba, na přední částí není tzv. skokanský můstek, ale raketomety. Podle posledních informací však tato plavidla křižník/letadlovka jsou již mimo aktivní službu a některé z nich i ve šrotu…

Tolik o požární ochraně a hasičích na ruských letadlových lodích. Informací se dá sehnat vskutku málo a tak berte za vděk aspoň výše psané údaje. Původně měl být již uveřejněn druhý díl o hasičích US NAVY, ale Rusko mi osobně přijde jako ,,pole neorané“ a tudíž zajímavější, tak jsem o něm sepsal pár řádků. Článeček o hasičích ruského námořnictva je tudíž takovým malým dárkem od mé maličkosti pro čtenáře serveru Požáry.cz, když máme ty VÁNOCE… Všem našim čtenářům a příznivcům přeji hodně zdraví, štěstí, dárků a spokojenosti.

PS: Všem doporučuji shlédnout film Grom nad paluboj – sudba avianosca, který pojednává o (nejen) ruských letadlových nosičích. Uvidíte v něm i zásah hasičů, výcvik osádky, pilotů a také historii těchto plavidel. Na serveru YouTube najdete také množství zajímavých záběrů z lodi Admirál Kuzněcov. K té musím sdělit ještě jednu podstatnou informaci. Loď Kuzněcov resp. Tbilisi měla sestru se jménem Riga, resp. po přejmenování Varjag. Ta však nebyla nikdy zcela dokončena a tak byl její do slova a do písmene vrak odprodán Ruskem do Číny, která se jej snaží uvést do provozu. Bude to tak první letadlová loď této asijské světové velmoci, která poslouží jako pomůcka při stavbě jejich vlastního plavidla.


Foto a info: web, Severní flotila, Google Map, CHNNV, rusarmy.com, palba.cz, film Grom nad paluboj a archiv autora

-wap-