Hadicáky SW 2000

U nás již téměř zapomenuté a málo používané hadicové automobily slouží našim německým kolegům v nejrůznějších podobách a částečně nahrazují velkoobjemové CAS.

Vzhledem k velmi odlišné koncepci požární ochrany v Německu, včetně některých taktických postupů, které zde již několikrát přišlo na přetřes používají naši kolegové na úkor velkoobjemových cisteren v hojné míře hadicové automobily. Kromě území bývalého NDR, kde jsou ještě stále celkem hojně zastoupeny CAS-32 na podvozcích Tatra 138/148/815 a několika málo nenormovaných cisteren GTLF na celém území SRN najdeme u profesionálních i dobrovolných hasičů pouze normované cisterny TLF 24/50 (čerpadlo 2400 l/min, nádrž na 5000 l vody), většinou v konfiguraci 4×4. Tyto vozy jsou pak často doplněny, u některých jednotek v podstatě i nahrazeny nenápadnými hadicovými automobily SW 2000, které přepravují 2000 m hadic „B“, méně často i „A“. Vzhled je velmi různý, stejně tak i škála použitých podvozků, navíc ne vždy je vozidlo „novostavba“, pro tento účel se občas přestavují starší vozy LF/TLF.

Podvozek vozidla je zpravidla terénní, počítá se zejména s nasazením při lesních nebo rozsáhlých požárech a samozřejmě také při záplavách. Nejčastěji je lze spatřit na podvozcích MB Unimog, Iveco EuroCargo, MAN LE, méně často i MB Atego s krátkou kabinou pro tři hasiče, odtud německé označení SW 2000 Tr, kde Tr znamená Trupp,tedy zmenšená osádka.

I koncepce nástavby prošla během let vývojem, původně šlo převážně o vozidla s klasickou nástavbou se třemi nebo čtyřmi páry rolet po stranách a jednou širší roletou zezadu, ve které se skrývají výsuvné police s hadicemi ve varhanech, v bočních roletách pak najdeme další hadice v kotoučích, nezbytné armatury v několikerém vydání, přenosnou stříkačku TS-8, elektrocentrálu a další příslušenství (el.ponorné čerpadlo, rybářské holínky atd.). Nová vozidla pak vypadají jako mírně neobvyklé valníky s plachtou a skříní za kabinou s jedním párem rolet, případně jsou celé skříňové opět j jedním párem rolet za kabinou. Za roletami se skrývá TS-8, elektrocentrála, armatury, savice a ostatní příslušenství, na ložné ploše valníku nebo ve skříni jsou pak uloženy hadice a to v podélných přihrádkách ve varhanech (obdobně to bylo u českého HA-12/HV-12/HAT-16 na šasí T138), méně obvykle pak ve výsuvných policích nad sebou. Zadní čelo valníku je povětšinou sklopné dolů a na něm je z vnitřní strany sklápěcí stupačka, ze které může obsluha napomáhat bezproblémovému pokládání hadic za jízdy.

Zajímavé je to i se získáváním hadicových automobilů, zejména u malých dobrovolných jednotek by je bylo možné považovat i za luxus, ale v Německu je prostě vše jinak. Jednotka vozidlo dostane do užívání v rámci Katastrophenschutz (Civilní ochrany) na pět let, po jejichž uplynutí je vozidlo buď jednotce převedeno do vlastnictví, pokud ho nechtějí, je přiděleno jinam a jednotka buď dostane nové, případně dostane jiný typ vozidla (například vozidlo na olejové havárie, technické vozidlo apod.) podle promyšlené koncepce předurčení jednotlivých dobrovolných jednotek.

Parametry vozidel SW 2000-Tr. jsou přesně definovány normou DIN 14565, vše má své místo a opodstatnění. Výjimečně se tu nesetkáte s technickými daty, protože každé vozidlo je odlišné, každý výrobce se s provedením popasoval trochu jinak.

U nás byly hadicové automobily zastoupeny zejména typem HA-12 (nebo také HAT-16, HV-12) Tatra 138, který byl odvozen ze známé CAS-32, za kabinou mělo vozidlo skříně pro uložení armatur a hadic, pak zmenšený ovládací panel čerpadla a místo nádrže podélné přihrádky s hadicemi „A“, které byly při přepravě kryty plachtou. Za hadicovou Tatrou byla přepravována mobilní čerpací stanice PČS-50, známá i jako ZA-50 nebo ZA-1. V ČR je dochován poslední kus v soukromé sbírce, na Slovensku by měly být stále dva provozní, celkem bylo vyrobeno cca 22 kusů. Dvě stoosmatřicítky nahradily Tatry 815 6×6 – jedna je v Brně s nástavbou THT s HR Fassi a druhá u HZS Kolín, tu postavil Sehat. Ještě dříve, než se začaly vyrábět HA-12 byly jako hadicáky používané předělané Pragy RN nebo Tatry 805 DVS-8, hadicová kačena údajně kdysi sloužila u VPÚ Praha.

Za užitečné informace děkuji Jirkovi Suchardovi

Fotografie
www.bamberg112.de
www.bos-fahrzeuge.info
další internetové stránky
autor