Konec protipožárních nátěrů a nástřiků?

Otázka dodržování technologických podmínek aplikace na stavbách, aneb jak je to s protipožárními nátěry a nástřiky v praxi.

V obou případech se jedná o systém, tj. základní nátěr, funkční vrstvu a krycí nátěr, přičemž pro přímou aplikaci je nutno dodržet stejné složení a stejný postup, jaký byl užit při výrobě zkušebního vzorku pro průkazné zkoušky. To znamená stejný základ, stejný krycí nátěr. Problém ovšem je, že velká většina ocelových konstrukcí přichází na stavbu již opatřená základním nátěrem a jenom někdy je známo, o jaký základ a na jaké bázi se jedná. Pokud ovšem není průkazně doloženo, že jde o stejný základ nebo alespoň o stejné složení základu, uvedené v platném certifikátu, neměl by být protipožární systém aplikován, protože může dojít k selhání. Prostě na konstrukci je nanášeno něco jiného než bylo zkoušeno a funkce se dokladuje certifikátem, který se týká jiného systému. Ani touto otázkou se nikdo nezdržuje a nátěry provádí každý, kdo udrží „v ruce štětku“.

Stejný problém bývá i u krycích nátěrů. Ten může snížit finální vlastnosti izolační pěny – zpomalí nebo znemožní vypěnění. Záleží také na celkové vydatnosti krycího nátěru – příliš slabá vrstva nezajistí potřebnou barevnost či parotěsnou zábranu, naopak příliš silná vrstva může opět znemožnit tvorbu pěny.

Nejde jen o nátěry. Při kontrolách často zjišťuji drobící se vrstvy podkorodovaných protipožárních nástřiků na OK na které byl nástřik proveden bez vhodné antikorozní úpravy, nástřiky popraskané ve vrstvách s mnoha drobnými trhlinkami, které tam byly zaneseny již přímo při aplikaci např. špatným rozmícháním nebo špatným dávkováním jednotlivých složek nástřikové směsi. Netěsné kabelové ucpávky, přes které je vidět, vadná těsnění dilatačních spár, zvláštní kapitolou je montáž rozebiratelných kabelových ucpávek z intumescentních sáčků atd. To všechno jsou certifikované výrobky, které jejich výrobci prodávají prakticky každému zájemci po formálním zaškolení. A každý si také myslí, že může po takovém zaškolení provádět kvalifikované práce v požární prevenci, přece nelze omezovat svobodný trh a podnikání. Zajímalo by mne, jestli by stejné zásady mohly platit např. pro montáž elektrických či plynových instalací, svařování a další podobné činnosti. Tam je každému jasné, že by to přímo ohrozilo bezpečnost a životy lidí. Pro požární prevenci to však neplatí. Ovšem proč je tedy nutno tyto výrobky za drahé peníze certifikovat, když je každému povoleno je špatnou aplikací znehodnotit ?

Samostatnou kapitolou je životnost a stárnutí. Každý materiál má svoji životnost a vlivem okolního prostředí a vzdušné vlhkosti může postupně ztrácet svoji funkci. Vlivy agresivity prostředí mohou být velmi různé a mohou se projevovat nejrůznějšími způsoby, ať již ztrátou adheze na podklad, ztrátou mechanické pevnosti a fyzikálně mechanických vlastností až po postupné zhoršování požárně technických parametrů. Na druhé straně stavební zákon ve svém § 47, odst. 1 říká, že pro stavbu se mohou používat pouze takové materiály a výrobky, které mají při běžné údržbě stejnou životnost, jako stavba sama.

Seriozní výrobci v zahraničí obvykle svůj výrobek – zejména pak protipožární nátěry sledují. Vždy po určité době se při uložení v přesně definovaném stálém prostředí spálí podle normy jedna nebo několik zkušebních desek a porovnává se s funkcí nové desky, čerstvě natřené. Dosud známé nejdelší hodnocení v tomto směru nepřesahuje 10 let, kdy tvorba pěny a požární odolnost poklesla cca o 10 –15 %. To ovšem již znamená pokles v řádu několika minut a tedy i příslušného stupně požární odolnosti.

Ale je vcelku lhostejné, zda má nátěr prokázanou životnost 10 nebo 15 let. V každém případě bude třeba nátěr po určité době obnovit. Ovšem jedná se o silnovrstvé nátěry, jejichž odstranění (a odstraněny musí být vždy až na ocel) je velmi obtížné. A je nutno vzít v úvahu okolnosti – objekt je už řadu let v užívání, v provozu – domnívá se snad někdo, že se budova vystěhuje a nátěry opískují a obnoví ? V lepším případě se dodatečně provede obklad (pokud to konstrukce a provoz unese), nejčastěji se na to tiše zapomene a pokud netlačí pojišťovna – jede se dál, s tím rozdílem, že objekt je požárně nechráněný.

Intumescentní nátěry až na vyjímky neodolávají vodě ani zvýšené vlhkosti. Za limitní lze považovat 80 % r.v.v., při déle trvající vlhkosti účinnost nátěrů rychle klesá, případně nátěr ztrácí adhezi k podkladu a uvolňuje se od konstrukce.

Protipožární nátěry nemají antikorozní účinky. Pokud je použit kvalitní antikorozní základ, musí být předem vyzkoušen v systému i zkouškou požární odolnosti z hlediska kompatibility. Ovšem v okamžiku, kdy se vlastnosti antikorozního základu skutečně uplatní v praxi, intumescentní nátěr již zcela jistě funkční nebude, protože tyto nátěry neodolávají agresívním vlivům. Jedná se vesměs o vysokosušinové systémy s obsahem plniv často 65 – 70 %.

Jsou i další vady. Zadní strany sloupů, sousedící s obvodovými stěnami nebo nosníky, které přiléhají v trapézovým plechům, tvořícím ztracené bednění železobetonových stropů – ještě nikdy jsem nenašel v těchto místech řádně provedený nátěr. To ovšem znamená, že celá konstrukce nebude plnit požadavky projektu, protože tepelné mosty na nosníku pod vlnou činí ve většině případů až 40 % nechráněné plochy horní pásnice a požární odolnost takového prvku klesne nejméně o polovinu.

O vadách a chybách u aplikací PBZ by bylo možno hovořit ještě dlouho, nicméně na závěr alespoň stručnou informaci o tom, čemu je třeba věnovat při aplikacích protipožárních systémů zvýšenou pozornost:

Nátěry:
* Nesoudržný nebo nesprávně provedený základ
* Nedodržení správné tloušťky nátěru(vzhledem k poměru O/F a požadované odolnosti)
* Záměna materiálu

Nástřiky:
* Nesoudržný nebo nesprávně provedený základ
* Nedodržení správné tloušťky nástřiku(vzhledem k poměru O/F a požadované odolnosti)
* Záměna materiálu



Použity informacez z www.pozar.cz/E.Vašátko