Skandinávské listy  – 2/2008

Skandinávské listy přináší zprávy ze života hasičů a záchranářů ze Skandinávie – Švédska, Norska a Dánska – a příležitostně i Finska a Islandu. Jejich cílem je zprostředkovat dění, zkušenosti, novinky a aktuální témata ze života Skandinávských hasičů a záchranářů ve formě kratších zpráv.

Tyto zprávičky vychází z monitoringu odborného tisku, materiálů publikovaných státními úřady a zajmovými sdruženími, tak i z odborných konferencí. Skandinávské listy vychází třikrát až čtyřikrát do roka (zima, jaro, léto a podzim).

Průzkumné jednotky u Švédských HZS – „First intervention person (FIP)“

Napjaté rozpočty Švédských obcí a problém s náborem nových hasičů u stanic odpovídajícím typově Českým JPO II a III vedlo ke zrušení několika desítek mimo městských stanic během posledních několika let. Tyto kroky mají za následek, že v určitých oblastech dosahují dojezdové časy běžně 30-ti i více minut. Rovněž se zvýšila vzdálenost mezi jednotlivými stanicemi, jež může být mezi 30–40 km, na severu Švédska pak i 50 a více km. Tento stav vede ke značnýn prodlevám zejména u situací, kdy je potřeba více jednotek z několika stanic. Také zde dochází ke značnému psychologickému efektu u obětí, vlastníků objektů a svědků/přihlí­žejících. HZS Jönköping proto začal zkoušet nový typ průzkumné jednotky, jež je označována jako FIP ("first intervention person“ / „osoba pro prvotní zásah“). Jak název napovídá, je tato průzkumná jednotka tvořena jednou osobou. Touto osobou jsou zkušení VD u jednotek na mimo městských stanicích odpovídajícím typové Českým JPO II a III. VD, jež drží pohotovost (jak na stanici či doma) má k dispozici FIP-vozidlo a neustále se zdržuje v jeho blízkosti. V případě vyhlášení poplachu musí vyjet k události do 1,5 minuty. Cílem je co nejvíce zkrátit čas od příjmu události do příjezdu první jednotky a to za účelem shromáždění informací o události tak, aby bylo možné rychle a efektivně vyhlásit poplach vhodnému množství a typu jednotek. Systém FIP-jednotek byl proto zároveň doplněn tzv. „předběžným“ poplachem. „Předběžný“ poplach je vyslán FIP-jednotce přímo od operátora/ky linky 112, ihned jakmile je znám typ a místo (alespoň přibližně) události. Operátoři linky 112 po shromáždění všech potřebných informací předávají upřesňující informace FIP-jednotce, jež už je na cestě k místu události, a zároveň předávají událost na příslušný OPIS a/nebo vyhlašují poplach přímo jednotkám. Při vyhlášení poplachu FIP-jednotce, je rovněž vždy vyhlášen poplach i jednotce, jejíž VD je ve FIP-vozidle. Tato jednotka vyjíždí ve stavu 0+4 a po příjezdu na místo události vytváří s FIP-jednotkou standartní has. družstvo 1+4. Po HZS Jönköping se začaly FIP-jednotky objevovat i v dalších oblastech Švédska. Prozatímní zkušenosti s FIP-jednotkami ukazují, že teoretický minimální časový zisk tři-čtyř minut oproti klasickým jednotkám je ve skutečnosti často mnohem větší a to v závislosti na místě a typu události. FIP-jednotky HZS Sydöstra Skåne jsou např. schopné dorazit na místo události do 10 minut v 75% výjezdů. V současnosti lze nalézt ve Švédsku přibližně tři desítky FIP-vozidel. Tyto vozidla jsou téměř výhradně VW Caddy a jsou vybavena navigačním systémem, hasicími přístroji, drobným nářadím, výstražnými kužely a pásky, atd. Cena jednoho FIP-vozidla se pohybuje okolo 900 tisíc Kč.

HZS Jönköping, HZS Sydöstra Skåne, Samverkan 112, Sveriges radio, Swedish Rescue Services Agency.

Prostřelování tlakových nádob

Číslo 4/2007 časopisu Brannmannen se věnuje projektu Norského HZS Grimstad a firmy AGA, jež byl zaměřen na problematiku prostřelování tlakových nádob. Cílem projektu bylo dále vyvinout tzv. „aktivní taktický postup“ při situacích, kde jsou tlakové nádoby exponovány sálavému teplu. Účelem tohoto postupu je – oproti dnešním postupům – získat kontrolu nad situací během relativně krátké doby, a zároveň zvýšit bezpečnost zasahujících. Samotný postup spočívá v prostřelení několika otvorů v tlakové nádobě jež umožní volný únik obsahu nádoby až do jejího vyprázdnění. Prostřelením láhve dochází ke vznícení unikajícího obsahu a následnému kontrolovanému vyhoření celého obsahu, jež je charakteristické intenzívním hořením s planemy o délce 1,5 až 2 m. Takovéto chování je známé při prostřelování „studených“ tlakových nádob. Během zmíněného třiletého projektu byla provedena řada praktických zkoušek, kde se studovalo chování po prostřelení „ohřátých“ tlakových nádob obsahujicích acetylén a kyslík. V první fázi bylo testováno ohřátí tlakových nádob až do jejich roztržení. V případě nádob obsahujících kyslík došlo k roztržení nádoby i již po 14-ti minutách a to na několik částí rozptýlených v okruhu 150–200 m od počáteční polohy. Tlakovou vlnu bylo možné cítit až do vzdálenosti 400 m. Nádoby obsahující acetylén se roztrhly po 19-ti a více minutách a nacházely se do 15 m od počáteční polohy. V druhé fázi testu došlo k prostřelování plášťů tlakových nádob ze vzdálenosti 60 m. Pláště nádob byli ohřáty na různé teploty (50, 80, 100 a 150°C). Do testovaných nádob byly provedeny tři průstřely, první dva v dolní a třetí v horní části nádoby. Nádoby stály v přepravkách, jež byly vyplněny hořící naftou. Při prostřelování nádob ohřátých na 50°C bylo zdokumentováno stejné chování jako v případě výše zmíněného ostřelování „studených“ tlakových nádob. Při teplotách 80, 100 a 150°C již ale nedošlo ke vznícení unikajícího plynu i přes přítomnost otevřeného ohně v okolí nádoby. Namísto hořícího acetylénu unikal z otvoru nádoby šedočerný plyn o vysoké intenzitě a rychlosti. Příčinou tohoto jevu je reakce acetylénu při zahřátí tlakové nádoby, kdy dochází k rozložení acetylenu na další plyny (jako např. benzen) s nižší hořlavostí než samotný acetylén. Další příčinou je také vysoká rychlost unikajícího plynu. Ke vznícení plynu tak došlo až po snížení tlaku uvnitř nádoby (10–30 sekund po průstřelu) v nekontrolované podobě. Důležitým závěrem těchto testů je, že tlakové nádoby obsahující acetylén by měly být ochlazený nejméně na 50°C před jejich prostřelením, aby se dosáhlo kontrolované formy hoření jejich obsahu. V případě nádob obsahujích kyslík docházelo po jejich prostřelení k velmi vysoké rychlosti unikání obsahu, jež vedlo k nepředvídatelnému chování nádob jako např. „raketovému“ efektu. Z tohoto důvodů je doporučeno zásadně neprostřelovat tlakové nádoby obsahující kyslík. Výsledky těchto testů a s nimi spojené zkušenosti jsou v současné době zpracovávány do výcviku „aktivního taktického postupu“.

Brannmannen 4/2007, Rapport – Gassflasker i brann – aktiv innsats (del 1) & <a href= http://www.grimstad.kommune.no/…nt/3/297/pdf> (del 2).

Digitální rádiové systémy – Švédsko

Historie Švédské digitální rádiové sítě Tetra, zvané Rakel, začala v roce 2003, kdy bylo rozhodnuto vybudovat společnou rádiovou síť pro všechny záchranné složky. V dubnu roku 2004 bylo vybráno ve výběrovém řízení konsorcium vedené firmou Saab jakožto dodavatel sítě Rakel. Následujících 12 měsíců probíhalo odvolací řízení, na základě žádosti zbylých dvou účastníků výběrového řízení. Na jaře 2005 se rozběhla samotná výstavba sítě, jež je rozdělena do sedmi podsítí, a jež by měla být dokončena v roce 2010. První podsíť (jih Švédska) byla uvedena do zkušebního provozu v dubnu 2006. Dle původních plánu měla být tato podsíť uvedena do „ostrého“ provozu již v lednu 2006. Z důvodů opakovaných technických problémů zde ale stále probíhá zkušební provoz. Jedna se zejména o problémy s kvalitou zvuku při komunikaci mezi mobilními terminály a pevnými systémy na OPIS/KOPIS. Uživatele tak stále musí používat paralelně obě sítě, digitální společně s analogovou, z důvodu nuceného přerušování zkušebního provozu sítě Rakel. V současnosti je tak plný „ostrý“ provoz této podsítě opožděn o více než dva roky a stále není jasné, kdy bude možné na něj přejít. Druhá podsíť (oblast Stockholm) měla být původně dokončena v květnu 2007. Úřady ji ale z důvodů špatné kvality odmítly převzít. Příčinou byl opakující se problém, kdy dva uživatelé nacházející se ve dvou různých buňkách nemohly v určitých případech navázat spojení. Tato podsíť byla později uvedena do zkušebního provozu v srpnu 2007. V prosinci 2007 pak byla se šesti měsíčním zpožděním uvedena do zkušebního provozu třetí podsíť pokrývající oblast Göteborgu. V současnosti je tak 75% obyvatelstva a 25% celkové plochy Švédska pokryto signálem sítě. Výstavba sítě ale nabírá na zpoždění a plný provoz celé sítě se proto očekává spíše až v roce 2012. Jak již bylo zmíněno v předchozím čísle Skandinávských listů, výstavba a provoz sítě jsou od počátku provázeny problémy s financováním. Síť Rakel byla původně budována za 7,5 miliardy Kč avšak dnes jsou náklady odhadovány již na 9 miliard Kč. Rovněž dochází ke zvyšování provozních nákladů, jež jsou hrazeny formou uživatelských poplatků. Tyto vysoké provozní náklady jsou rovněž hlavní příčinou nechuti uživatelů se k sítí připojit. V oblasti pokryté první dokončenou podsítí se odmítla připojit více jak polovina potenciálních uživatelů. Jednou z největších uživatelských skupin jsou HZS. Ty již delší dobu upozorňují na ekonomické dopady spojené s přechodem na síť Rakel. Roční uživatelsky poplatek pro rok 2008 je stanoven na 27 000 Kč/terminál a rok (celková výše poplatku je 50 000 Kč, rozdíl je dotován ze státního rozpočtu). Cena jednoho terminálu se pak pohybuje okolo 45–50 000 Kč. Jako příklad dopadu tohoto způsobu financování je možné uvést dva HZS na jihu Švédska. HZS Kristianstad (5 has. stanic) předpokládá zvýšené náklady o 2,3 mil. Kč, z 450 000 Kč na 2,7 mil. Kč. U HZS Malmö (4 has. stanice) se jedna o navýšení nákladů z 1,2 mil. Kč na 4,8 mil. Kč. HZS se proto zatím staví k připojení k síti odmítavě. V době spuštění první podsítě byl připojen pouze jediný HZS z přibližně padesátky HZS v dané oblasti. Stejná je i situace v případě ZZS. Z devíti krajských ZZS se ke zkušebnímu provozu odhodlala jedna. Z důvodů malého počtu uživatelů byl v lednu 2007 rozšířen okruh uživatelů o provozovatele rozvodných sítí (plyn, voda, elektřina, atd.), aby došlo k pokrytí provozních nákladů. Tento krok bude mít ale za následek maximální využití kapacity sítě již při jejím dokončení v roce 2012.

Swedish Emergency Management Agency, Computer Sweden, Ny Teknik, BeredskapsInfo.dk.

Odborné publikace ze Skandinávie

Odborná publikační činnost v oblasti PO je charakteristická tím, že je prakticky téměř vždy v mateřském jazyce autorů. Bohužel tento fakt vede v důsledku k omezené výměně zkušeností mezi neanglicky mluvícími zeměmi. Drtivá většina publikaci jež je známá v mezinárodním měřítku pochází z USA, Velké Británie a Austrálie. Skandinávské úřady PO si naštěstí začali uvědomovat tento problém a v posledních několika letech se začalo objevovat stále více odborných publikací i v angličtině. Zde jsou tři příklady. Na podzim loňského roku byla publikována Švédským Státním úřadem PO (Swedish Rescue Services Agency) anglická verze metodiky vyprošťování u DN „Extrication from cars during road traffic accidents“. Učebnice představuje v graficky a obrazové bohaté formě postupy při vyprošťování osob z osobních automobilů (v pozici na kolech, na boku a na střeše). Učebnice popisuje uceleným způsobem organizací zásahu, vyprošťovací zařízení a jeho použití, tak i zajištění bezpečnostních systémů vozidel. Postupy jsou tvořeny pro hasičská družstva 1+4, jež jsou základním modulem pro veškerou metodiku jako např. zásahy v DT (Švédské standartní hasičské družstvo vyjíždí vždy za všech okolností ve stavu 1+4). Jednou ze zajímavostí této metodiky je rozdělení místa zásahu na tzv "horkou“, „teplou“ a „studenou“ zónu, obdobně jako při zásazích u CBRN látek. Druhá publikace (rovněž vydaná Švédským Státním úřadem PO) vyšla v roce 2002 pod názvem „Elements of command & control“ a popisuje principy operačního řízení ve Švédské PO. Učebnice se mimojiné zabývá dimenzováním řídících kapacit, budováním velících struktur při zásazích, tak i delegováním rozhodování na nižší funkce. Z pohledu velení stojí zejména za zmínku důraz, jež je kladen na delegování rozhodování na nižší důstojníky/VD. Tento postup je typický pro Švédské operační řízení, a staví na principech tzv. "mission-type tactics“ (tento způsob velení je spíše znám pod německým názvem „auftragstaktik“), kde velící důstojník, např. VZ, popisuje svým podřízeným pouze hlavní cíle zásahu (či jeho části) a v jakém časovém intervalu by měly být splněny. Samotná volba jak budou dané cíle dosaženy je již na iniciativě nižších důstojníků/VD. Třetí publikace <a href= http://www.brs.dk/…uidlines.pdf >„Guidelines for fire and rescue services incidents in high rise buildings affected by extreme conditions“ pochází z Dánska (vydala Danish Emergency Management Agency v roce 2004). Tato příručka se zabývá taktickými postupy při záchranných operacích ve výškových budovách za extrémních podmínek a byla vypracována na základě událostí z 11. září 2001. Cílem příručky je poskytnout HZS metodiku pro vyhodnocení rizik ve vztahu strukturálního poškození a stability výškových budov a volbě prvotních taktických úkonů na místě události. Závěrem lze jen doufat, že Skandinávské úřady PO budou i nadále pokračovat v trendu publikací v angličtině. Skandinávské listy budou průběžně informovat o nových publikacích i v budoucnu.

"Utopená“ centrální hasičská stanice v Göteborgu

Dramatické chvíle zažili hasiči HZS Göteborg během noci 1. března tohoto roku. Během několika okamžiků došlo k zatopení centrální hasičské stanice (zvané Gårda) města Göteborg s fatálními následky pro příjem tísňového volání a operační řízení v celém regionu spadajícím pod Göteborg. Příčinou zatopení stanice byl malý regulováný kanál v blízkosti stanice. Během dané noci došlo z prozatím nevyjasněných příčin k selhání kontrolního systému kanálu, kdy byla protékající voda hnána kanálem opačným směrem. Díky tomu se vytvořila přívalová vlna, jež se převalila přes ochrannou zeď u stanice a během krátké chvíle zatopila veškeré podzemní prostory a garáže stanice. Samotní hasiči to popisují jako menší místní „tsunami“. V podzemních prostorách stanice se nacházejí mimojiné veškeré technologie OPISu HZS a centra tísňového volání SOS Alarm, jež se rovněž nachází v prostorách stanice. Obě dvě pracoviště byla během několika minut úplně vyřazena z provozu. Hovory na lince 112 jsou v současné době (5. 3. 2008) přepojovány na CTV v ostatních krajích. Veškeré operační řízení HZS probíhá dočasně z velitelského kontajneru a štábního vozidla zaparkovaných v blízkosti stanice. Přibližně 100 budov a provozů připojených na pult centrální ochrany bylo dočasně přepojeno na OPIS HZS Jönköping. V podzemí stanice je rovněž umístěna garáž pro dvacítku osobních automobilů, kde se nacházely VEA, VA a vozidla oddělení prevence. Všechna tato vozidla jsou nyní nepoužitelná. Dle prvotních odhadů bude trvat několik týdnů než bude možné uvést stanici do „normálního“ provozu. Škody jsou předběžné vyčísleny na 40 mil. Kč.

Svedish Radio, Göteborgs Tidning, Svenska Dagbladet.

Předchozí čísla:
1/2008 (zima)
0/2007 (podzim)



Pro Požáry.cz
Jirka Trnka

-wap-