Ohněm spálené okrasné túje nebo poničené náhrobky, to jsou následky každoročních požárů na hřbitovech v období Dušiček

Památka se slaví od 10. století. V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.

  Hasiči se ale setkávají s požáry od svíček, od nekvalitních svíček v plastovém obalu. Svíčky často vzplanou a od nich se požár rychle rozšíří například na živý plot. Ten hoří obrovskou rychlostí.  

„K požáru dojde velmi jednoduše – nekvalitní svíčka v plastovém obalu po dohoření nezhasne, místo toho začne hořet obal. Vznikne velký žár, kvůli kterému praskne lampička, a plameny následně vyšlehnou ven. Plast hoří opravdu mocně. Pokud je hořící lampička blízko živého plotu, poměrně snadno od ní chytne," upřesňuje vznik požáru vyšetřovatel hasičů nprap. Václav Dostál. „Lidé by měli raději používat svíčky ve skle, u těch totiž tak velké nebezpečí nehrozí,“ doporučuje vyšetřovatel hasičů.

  Když začnou hořet túje, které vypadají navenek zelené, ale uvnitř živého plotu jsou zcela suché, tak hoří podobně jako suchá tráva. Ohořelé nemusí být jen túje, ale poškozené od požáru mohou být i hroby, žárem popraskají dekorace, sežehnuté mohou být i fotografie a nápisy na hrobech.   S podobnými požáry se hasiči na hřbitově dříve nesetkávali. Požárů přibývá právě z důvodu nekvalitního a nevhodně použitého materiálu. Dříve byly svíčky v prakticky nehořlavém bakelitu, to co se prodává nyní, hoří bohužel až moc dobře.