1896: Když tenkrát hořely na Kampě Odkolkovy mlejny, tak přijeli hasiči až z Vysočan

Psal se datum 29. ledna roku 1896. Zima byla jak se patří, sníh, mráz. Plesová sezóna v plném proudu. Kdo z návštěvníků jednoho z nich mohl tušit, že bude mít ještě o jedno povyražení víc.

Ručičky hodin se blíží k půlnoci, když se najednou nad Malou Stranou objeví rudá záře. Nepleťme si to, prosím, s rudou září nad Kladnem, to je úplně jiná historie a jiný autor.

Plesatelé se vyhrnuli na tehdejší Františkovo nábřeží, dnes Smetanovo, a v němém úžasu pozorovali příšerné ohnivé představení na druhém břehu Vltavy. Známý pražský mlýn rodiny Odkolků hořel jasným plamenem.

Co se vlastně stalo?

Požár vznikl ve 2. patře vodního mlýna. Mlýnský komplex se sestával z mlýnů vodního a parního. A tady se to stalo. Při mechanickém čištění zrní přeskočila jiskra z čistícího stroje do moučného prachu a neštěstí bylo hotové.

Téměř okamžitě se vyvalil obrovský chomáč jisker a než se kdo rozkoukal, celé křídlo mlýna bylo v plamenech. Na nějaké hašení nebylo ani pomyšlení. Heslo bylo – zachraň se, kdo můžeš. Přesto zaměstnanci vyváděli koně ze stájí, jiní se snažili vynést něco málo nábytku.

Za čtvrt hodiny už nebylo co zachraňovat. Za své vzaly zásoby obilí, mouky a jiného sortimentu. Jistě si nyní kladete otázku, kde jsou naši bojovníci s ohněm? Klasická ukázka toho, jak nevyužít Bellova přístroje, ač byl po ruce.

Zkrátka a dobře, známý přístroj nebyl použit. Hasiči byli informováni přes požární telegraf. Strážník, konající službu na Karlově mostě informoval stráž právě malostranským automatem. Když první čety vjely na most, mohly se kochat pohledem, jak plameny prorážejí střechou ven.

Když je smůla, tak je smůla

Tlak vody v potrubí naprosto nedostatečný a tak musel velitel zásahu použít další stříkačky k čerpání vody z řeky. Na místo neštěstí dorazily tři parní stříkačky, které se snažily, seč jim kotle stačily.

V první chvíli musel divák nabýt dojmu, že hasiči snad ani vodou nehasí. Po každém proudu se zdvihly další plameny. Přeci jen se ale začalo dařit, už už to vypadalo, že se podaří strojovnu zachránit.

A najednou další komplikace, byla bezprostředně ohrožena obytná budova. Tak zase proudy vody na ochranu. Což se nakonec podařilo. Zachráněny kanceláře a byty, oba mlýny vzaly za své.

Po rozednění se naskytla smutná podívaná

Co nevzal oheň, to dodělala voda. Silná námraza, vše promáčené, zdi černé. Závěrečný účet zněl na 300 tisíc zlatých. A to měli pražští hasiči dva dny před tímto ohněm taky napilno. To pro změnu hořel v noci císařský mlýn u Královské obory.

Mlýn to už nebyl, byla to papírna pana majitele Kubíka. Ve strojovně se na uskladněné papíry převrhla petrolejová lampa a neštěstí bylo na světě. Škoda nezanedbatelná, kolem 600 tisíc zlatých, neboť shořely kompletně sklady papíru.

© npor.v.v. Milan Krchov
Převzato z webu HZS hl. m. Prahy

Závěrem pověstná slova z knihy Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka: „Když tenkrát hořely Odkolkovy mlejny,“ zabručel Švejk, obraceje se opět na druhý bok, „přijeli hasiči až z Vysočan…“