Bojový řád 21/P: Lesní požáry

Lesní požáry se vyznačují rychlým šířením požáru na velkých plochách, které může vést k obklopení nasazených sil a prostředků, návštěvníků lesa. likvidace požáru je zdlouhavá, nelze zcela vyloučit nové rozhoření ze skrytých míst hoření a musí být zabezpečen dohled proti opětovnému rozhoření.

Průběh a taktiku hašení lesích požárů ovlivňují:

1. klimatické podmínky
   • relativní vlhkost vzduchu, množství srážek (dlouhotrvající sucho),
   • směr, síla a rychlost větru,
   • délka a intenzita slunečního záření a venkovní teplota,
2. hořlavost lesních porostů podle druhu dřeviny a stáří,
3. půdní kryt a konfigurace terénu včetně přírodních překážek,
4. dostupnost pro požární techniku a vzdálenost vodních zdrojů.

Lesní požáry lze rozdělit na:

1. podzemní – požáry rašeliny nebo vrstvy hlubokého humusu projevující se skrytým hořením pod vrstvou hrabanky,
2. pozemní – požár půdního krytu (hrabanka, tráva, mech),
3. korunový (vysoký) – požár ve větvích stromů, který nastává přechodem z pozemního požáru, když se oheň dostane k větvím a zapálí je; tento druh požáru je nejnebezpečnější (zejména u jehličnanů) a má nejvyšší rychlost šíření.

Při nasazení letecké techniky na hašení lesních požárů je nutno stanovit odhozy tak, aby byly prováděny pokud možno podél fronty šíření požáru, převážně s bočním větrem a v dohodě s velitelem zásahu.